Rodeo, San Antonio

20. dubna 2012 v 22:29 | Milča |  Life in Houston (4)
Jak jsem slíbila, tak tady je zase jeden ze starších článků...
S českýma holkama jsme měly v plánu výlet do San Antonia a při té příležitosti jsme se chtěly mrknout i na rodeo, které tam zrovna probíhalo.



Výlet byl naplánován na sobotu a neděli 18. a 19. února.
Jedna z holek noc z pátka na sobotu spala u mě, abychom měly v sobotu jednodušší dopravu a nemuselo se zajíždět až do Sugar Landu, který je na opačné straně, než kam jsme potřebovaly jet.

Výjezd byl plánovat na brzkou ranní hodinu, ale bohužel přes noc byla šílená pouřka a dozvuky byly ráno ještě hodně citelné.... Například opravdu silný déšť a vítr..
Přesto jsme ale asi kolem osmé vyrážely (už si nepamatuju přesně) a chvíli po tom, co jsme opustily Houston, tak se i to počasí uklidnilo a cesta byla klidná.
Do San Antonia to je nějaké 4 hodinky jízdy, které jsme strávily v příjemném rozhovoru se zastávkou na jednu McDonalds snídani :-)
Na místo jsme dorazily podle plánu, dokonce i stadion, kde bylo rodeo jsme našly v pohodě a po chvíli hledání nějakého parkování v přijatolné vzdálenosti od haly a za slušný peníz jsme mohly vyrazit do víru kovbojského života.

Stadion to byl poměrně hodně velký, tak nám chvíli dalo, než jsme se dostaly na naše místa, ale nebylo to tak strašné.
Na rodeo jsem já osobně byla hodně zvědavá a nezklamalo mě to.

Nejdřív byl krásný nástup a precizně nacvičerná čtverylka v podání jezdců na koních, z nichž někteří nesli americké vlajky. Pak následovala nezbytná americká hymna, kdy všichni stojí a položí si ruku na srdce.

Program rodea byl docela nabitý. Viděli jsme jízdu na divokých koních bez sedla, se sedlem, jízdu na býcích, malé děti jezdily na ovcích a nechyběl ani barel racing.
Divácky hodně zajímavé byly i ropingové disciplíny (chytání telat do lasa, nebo jejich povalení a znehybnění končetin), které jsem si užila.

Díky mému náhledu na jezdecký sport, i když westernovému ježdění jsem se sama nikdy nevěnovala, tak nějaké informace o tom mám, jsem si to možná užila víc, než lidi, kteří naprosto netuší, která bije...a jsem za to ráda...

Po této "soutěžní" části nás čekala přestávka a potom koncert nějakého country zpěváka (podle všeho hodně populárního). Z koncertu jsme však slyšely jen několik písniček a pak se rozholy, že němá moc cenu zůstávat a že půjdem prozkoumat něco dalšího.

Vedle haly, ve které se konalo rodeo, byla i plac s různými pouťovými atrakcemi. Prošly jsme si to tam, holky se dokonce i na jedné atrakci svezly (já jsem fungovala jako držák na kabelky, jelikož jsem na tu konkrétní atrakci fakt jít nechtěla) a pak jsem se vydaly už zpět k autu a hledat zarezervovaný hotel.

Hledání hotelu se ukázalo jako trochu tvrdší oříšek, ale i to jsme zvládly. Při projíždění San Antoniem jsme však všechny byly překvapené, jak omšele a nehezky to město vypadá. Opravdu je to takové trochu vybydlené, oprýskané a omšelé, že má člověk pocit, jako by se ocitl v nějaké trochu pochybné čtvrti, ale ono je to přitom centrum města.

V hotelu nás čekalo nemilé překvapení, když jsme zjistily, že na pokoji není 5 lůžek, ale pouze 4 (2 "manželské" postele), po dohodě s recepční nám však dovezli přistýlku, takže jsem měly všechny kde spát.
PO nezbytném krátkém odpočinku, očistě a převléknutí se, jsme vyrazily na autobusovou zastávku, která byla hned u hotelu.
Autobus nás dovezl do centra všeho dění, ta takzvaný River Walk. To se San Antoniu musí nechat, to je opravdu hezký kus města.
Líná řeka obklopená chodníky, restauracemi, bary, kavárnami a stánky je opravdu malebná a velmi příjemná na procházku.
Počasí nám sice moc nepřálo, jelikož bylo poměrně chladno, ale na to jsme nedbaly a v klidu se poprocházely.
Po chvíli jsme se dohodly, že by bylo na čase někde zakotvit na večeři a po další chvíli dohadování se a zkoumání, kde co, za kolik, jaký jsou fronty a tak jsme i zvolily příjemnou restauraci s posezením venku s výhledem na řeku.

Restaurace to byla mexická a jídlo bylo výborné....
Na závěr jsme si, i přes poměrně chladné počasí, daly zmrzlou melounovou margaritu.....to byla dobrotááá :-)

Po dobrém jídle to chtělo nějakou zábavu, tak jsme vyrazily hledat nějaký klub, či tak něco, kam by byli ochotní pustit i našeho benjamínka, která ještě nedosáhl věkové hranice nutné pro pití alkoholických nápojů (kdo neví, tak v USA je to 21 let).
Nakonec jsme skončily v jednom klubu, jehož ochranku jsme doslova uprosily, aby nás tam všechny pustily. Pravda, byl to husarský kousek, ale povedlo se a všechny jsme se do klubu dostaly a zábava mohla začít.

Daly jsme tedy nějaký ten drink a po chvíli se začalo i tancovat...
Club se mi celkem líbil, hráli docela zajímavou směs písniček a většina z nich byly u docela staré pecky, které jsem tím pádem znala i já (což už je co říct :-D). Kolem půlnoci jsme se přesunuly do druhého patra, kde už se mi tolik nelíbilo, hlavně ta hudba už nebyla pro mě zrovna snesitelná.
Dvě z holek už byly v dost povznesené náladě, ale druhé dvě se kolem půl jedné rozhodly, že půjdou na hotel a trochu se vyspí (jedna z nich druhý den řídila).
Já jsem měla už "diskotékování" taky dost, tak jsem se rozhodla připojit se k odcházejícím děvčatům.

Zdárně jsme se dostaly na hotel a po nezbytné sprše jsme zalezly do postelí a jaly se načerpat energii spánkem.

Když jsme se ráno probudily, tak k našemu znepokojení naše dvě party girls ještě nebyly na pokoji a jejich postele byly netknuté...
Doufaly jsme, že stihnou přijít do času odjezdu, protože naše šoférka odpoledne musela pracovat, tak jsme se nemohly zdržet moc dlouho.
Holky nakonec ale dorazily včas, tak jsme mohly pobalit veškeré věci, naskákat do auta a vyrazit směr Houston.

Cestou jsme se opět stavily na Mc snídani a jelikož se jelo trochu rychleji, tak jsem za pár hodinek byly zpět v Houstonu.
Já ještě odvezla jednu holčinu domů a zbytek neděle strávila relaxací.

To by byl tedy náš výlet do San Antonia. Doufám, že se tam ještě někdy podívám a trochu víc si projdu centrum města, pokud možno i za deního světla. Každopádně jsme si to všechny parádně užily... :-)

P.S. Je sice poněkud komplikované popisovat situace a vynechat veškerá jména (viz předchozí článek, holky si nepřejí být jmenovány, proto již nejmenuji, nybrž popisuji, snad v tom nemáte guláš), ale doufám, že to nepůsobí moc zmateně. Snažila jsem se :-)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 *Shawnie *Shawnie | Web | 21. dubna 2012 v 10:17 | Reagovat

Je to pěkně napsané, náhodou jsem se v tom ani neztratila. :D Každopádně ti takové výlety závidím. Tedy má cestovatelská duše. Hned bych vyrazila. :)

2 Nikolas Nikolas | E-mail | Web | 21. dubna 2012 v 10:28 | Reagovat

Taky jsem se neztratila, vážně hezký článek. :) Jinak ti tento zážitek taky závidím, i když moje cestovatelský choutky směřují ve světě trochu jiným směrem. :)

3 Baružka Baružka | 21. dubna 2012 v 17:26 | Reagovat

jela bych hned, vážně ti tohle závidím :-P
Většina blogerů řeší jména tak, že si vymyslí přezdívky, nebo rovnou nová jména - je to přehlednější a snadněji se domýšlí souvislosti ;-)

4 Dia Dia | 27. dubna 2012 v 4:55 | Reagovat

Pro upresneni - opravdu jsem u tebe z patka na sobotu pred vyletem nespala! Pac aby se NEMUSELO ZAJIZDET DO SUGARLANDU tak jsem spala u jine aupair a ne u tebe. diky za opravu ;-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama