Jak mi bylo už několika lidmi řečeno, že čtení článků takhle s takovouhle prodlevou je vtipný, tak s tím musím chtě nechtě souhlasit. Neboť těprve teď pšu článek o Thanksgiving, který je na konci listopadu, a to nás ještě čekají články o Vánocích a oslavách Nového roku :-D
Dlouho jsem teď do psaní neměla moc chuť, ale ta se vrátila, tak se snažím dohnat co jde, tak snad se máte na co těšit :-D
A snad mi odmlku odpustíte....
Abych se tedy vrátila k oslavám Díkuvzdání...
Děti mají na telnhle svátek ve škole volno, takže to znamená mnohem více práce pro aupairku a měla jsem z toho ze začátku docela respekt.
Pak mi ale Heidi udělala neskutečnou radost tím, že na Thanksgiving se tradičně jezdí do Dallasu, do domu jejích rodičů, kde se na svátky schází celá rodina :-)
Docela se mi ulevilo, protože to pro mě znamenalo poznat něco nového, a taky mnohem méně práce a starostí, takže jsem rozhodně neprotestovala :-D
Bylo mi oznámeno, že ve středu 23.11. dětem začínají prázdniny, a hned ten den brzy ráno je v plánu odjezd do Dallasu. Brzy ráno prý proto, že se Heidi nechce dostat do zácpy, tak že se raději vyjede dřív...
To bylo ještě víc super, neboť jsem tedy nemusela strávit celý den doma s děckama ani jeden den, to potěší :-)
Bohužel jsme se nedomluvily na přesné hodině odjezdu, což později vyústilo v malé komplikace, ale k tomu se dostanu.
Když mi Heidi řekla, že pojedem brzo ráno, tak jsem si představovala, že pojedem tak nějak kolem 7-8 ráno. Nařídila jsem si tedy budíka na 6:00, jako každý den, v klidu si vstala, a když jsem byla v koupelně, tak ke mě do pokoje přišel Adam, že potřebují můj kufr, aby ho dali do auta...
To mě docela rychle probudilo :-D Jsem honem ještě kontrolovala hodiny, jestli jsem jako zaspala, nebo co se to děje, ale nezaspala jsem. Hodiny ukazovaly 6:05 :-D
Honem jsem tedy hodila na sebe nějaké oblečení, zazipla kufr a uháněla dolů ze schodů. Tam už byla Heidi s dětma a byli kompletně připravení k odchodu!! To mě teda pěkně profackovalo, protože já nebyla připravená ani omylem... Ještě jsem chtěla do kufru přidat pár věcí, vysprchovat se a tak...
Hned jsem se Heidi omlouvala, že jsem nevěděla, že chce jet až takhle brzo (měla naplanovaný odjezd na šestou ranní), že jsem myslela, že pojedeme až později a že ještě nejsem tak zcela připravená.
Byla jsem z toho pěkně vyplesklá a přemýšlela jsem, jestli mi třeba v rozhovoru něco neuteklo, nebo tak, ale Heidi byla naprosto v pohodě. Řekla mi, že to je v poho, že si ani není jistá, že mi říkala čas, a že mi to měla pro jistotu napsat a ať si s tím nedělám starosti.
Seth potřeboval to dopoledne ještě pracovat, takže bylo rozhodnuto, že pojedu s ním, takže se všechno vyřešilo úplně v pohodě :-)
Když Seth viděl, jak jsem z toho vyplesknutá, tak mě ještě uklidňoval, ať si to tak neberu, že to je v poho, a že i on sám byl překvapenej, že Heidi vyjíždí až takhle brzo, že o tom neměl páru :-D To mě nečekaně fakt docela uklidnilo :-D
Ona Heidi velmi ráda a velmi často mění domluvený plány, tak se to částečně dalo i čekat. Si se Sethem vždycky děláme srandu, že večer se stvoří plán na následující den, ráno je ten plán úplně jiný a v průběhu dne ještě Heidi rozesílá smsky se změnama :-D
Seth tedy ještě odcházel do práce a řekl mi, abych byla kolem jedné poledne až jedné ready. Odkývala jsem mu to, popřála mu hezký den a jak se za ním zaklaply dveře, tak jsem si šla ještě na 2.5 hodinky lehnout :-D
Po druhém, a teď už definitivním probuzení, jsem tedy provedla nezbytnou hygienu, dobalila si zavazadlo a tak a už mi nezbývalo nic jiného, než čekat na Setha. Ten se trochu zdržel, takže jsme z domu vyráželi až někdy po druhé.
Dlouho jsme se potloukali po Houstonských dálnicích, neboť jsme se dostali do kolony hned jak jsme najeli na první dálnici. Seth se to snažil nějakým způsobem objet, a celkem se mu to i podařilo.
Jakmile jsme se dostali za město, tak to bylo v pohodě. Doprava sice hustá, ale plynulá, takže žádný velký zdržení se nekonalo.
Cestou ještě Seth musel částečně pracovat, takže zhruba hoďku a něco visel na telefonu a v mezičasech, kdy zrovna s nikým nemluvil (tozrovna někde vyzváněl telefon :-D) se mi omlouval, že nemá čas se se mnou bavit, ale mě to zas až tak nevadilo...
Když konečně definitivně odložil telefon, tak začala pravá zábava. Suprově jsme si pokecali, pak jsme si trávili čas posloucháním klasickýho rocku, kterej on má děsně rád, ale Heidi mu to v autě netrpí, tak využil toho, že já rockovou hudbu ráda :-D
Cestou jsme se zastavili na oběd v nějaké "sendvičárně" jménem Schlotzky's, že prý do tohodle řetězce chodil už coby malej kluk a nedal na to dopustit.
Jako vždy, když někam jdeme, jsem naprosto bezradně zírala na nabídku a neměla páru, co bych si mohla dát. Seth mě opět, jako ostatně vždycky, zachránil, a doporuči mi, co bych si měla objednat. Já, jako vždy, dala na jeho radu a nelitovala jsem... Na to, že je vegetarián, má neskutečně dobrý smysl na to, co mi bude chutnat a co pravděpodobně ne (samozřejmě i z masových pokrmů).
Když nám přinesli jídlo, zůstala jsem na to koukat v němém úžasu kombinovaném s šokem... jak se to proboha jí?? Bylo to tak neuvěřitelně vysoké, že bych si musela vykloubit čelisti jak had, abych to ukousla...
Nakonec jsem se s tím nějak poprala (i když jsem u toho vypadala jako ooobrovské prasátko, ale tak co...) a bylo to výbornééé 
Byl to jakože sendvič (ale obřích rozměrů), kde bylo uvnitř hafo šunky, zeleniny, sýra, dresingu a všecho možného a ten chleba byl navíc lehce osmažený a celé to bylo teplé. Fakt mi to chutnalo :-)
Po dalším kole poslouchání rockových písniček a nějakém tančení a zpívání v autě jsme konečně kolem šesté dorazili na místo určení.
Seth mě varoval, že tam bude mrtě lidí, tak ať se na to připravím, ale to co mě čekalo jsem teda nečekala...
Když jsme přijížděli k baráku, tak jsem si říkala, "jako teda nic moc, na to kolik tu má být lidí.." Před barákem sice stálo hromada aut, ale barák nevypadal, že je schopný pojmout víc jak 15 lidí.... velký omyl....
Když jsem vlezla dovnitř, ak jsem nevěřila vlastním očím. Moje první reakce byla shodná s reakcí většiny společníků v mém milovaném seriálu Doctor Who, a to, "It's bigger on the inside!!"
Jako fakt, barák z venku nic moc, ale zevnitř jako fakt něco!! Ne že by to bylo nějak luxusně zařízený, to zas ne, i když to bylo hodně hezký a vkusný, ale ta velikost!!!
Normálně tam mají uvnitř v baráku bazén!! Odhadem tak 12x6 metrů a zhruba 2.5 metru hlubokej. Dokonce tam maj i skokanský prkno...jako fakt mzec!!
A dole ve "sklepě" (sklep to byl jen z jedný strany, neboť dům je postavený v kopci) byl další obývák (nemalý), "okno" do bazénu, kulečník, stolní fotbal, malá kuchyňka, koupelna a ještě k tomu 3, nebo 4 další ložnice.
V domě bylo cca 38-40 lidí, ale při velikosti domu to bylo úplně v pohodě a po hlavě jsme si tam nešlapali.
Všichni mě přijali hrozně mile a byli na mě mooc hodní. Docela dost srandy jsme si užili při představování, přeci jen, oni se všichni znají, takže si museli zapamatovat jen jeno jméno, to moje, já na tom byla podstatně hůř.
Vtipné momenty byly, když už jsem těm, kteří se mi představovali skočila do řeči a pronesla, "nech mě hádat, jsi žena (dítě) Heidina bratra!" Jelikož má Heidi těch bratrů 6 a všichni tam byli s rodinou, tak jsem se nidky nezmýlila :-D Ale jména těch jejích bratrů fakt nepamatuju...na jistotu pamatuju 2, se dvouma si nejsem jistá a dva nepamatuju vůbec :-D
Po tom, co mi Heidi najednou představila asi 12 lidí ke mě přišla jedna z manželek jednoho z Heidiných bratrů a se smíchem mi řekla, "tak, teď, když to dokážeš zopakovat (ty jména měla na mysli), tak máš u mě 100 dolarů." :-D Jasně, že jsem ty jména dohromady nedala, ale byla sranda :-D
Co pro mě bylo super bylo, že hodně z ěch bratrů má taky děti a dost z těch dětí je v podobným věku, jako "moje" děti, takže si krásně hráli spolu a já nemusela skoro nic dělat, nebo byli věkově blíž ke mně, takže jsem si měla i s kým pokecat, takže super.
Kvůli vysoké obsazenosti domu jsem sdílela pokoj s Adamem a Claire. Já jsem okupovala postel a oni měli nafukovací postele na zemi (poprali se o to, kdo bude spát u okna a vyloženě se na spaní na zemi těšili :D), ale to mi vůbec nevadilo.
Večer probíhal tak, že jsme si na etapy dali večeři (jakási masová směs, kterou jste si dali na takovou jakoby hamburgerovou housku) a pak se se sklenkou vína korzovalo a povídalo a bylo to moc fajn.
Ráno jsem vstávala tak kolem osmé, když už děti začaly řádit jak černá ruka (ne ty naše, dvě ze tří ještě spaly :-D), tak mě to vykopalo z postele. A den se celý nesl ve stejném poklidu, jako včerejší večer. V domě bylo mnohem méně lidí (prakticky jen ti, kterí tam byli ubytovaní) a všechno bylo tak neskutečně pohodové!
Ráno byla snídaně (podávaná stylem "co si urveš, to máš") a celkově se ten den nesl v poklidných přípravách na večer, takže krocan v troubě (2 krocani popravdě, jeden normálně pečenej a druhej předuzenej), škrábání brambor na bramborovou kaši, chystání stolů (přeci jen, usadit 45 lidí není sranda) a prostírání a tak...
Pomáhala jsem kde jsem mohla, ale ne že bych musela, ale protože jsem chtěla pomoct. Taky bych se cítila blbě, kdyby kolem mě ostatní něco dělali a já seděla a nedělala nic. Děti nic moc nepotřebovaly, vystačily si samy a kupoodivu ani nikdo nepřišel k úrazu, takže pohoda.
Pak po obědě jsme s Heidi jely na nákup (hlavně alkoholu :-D) a cestou jsme trochu bloudily, respektive jsme nemohly najít ten správný obchod. Ale bylo to super, protože jsme si v autě úplně nádherně popovídaly a stihly jsme probrat spoustu věcí a tak :-)
Nakonec jsme dojely ke kýženému obchodu, ale zjistily jsme, že je zavřeno, takže jsme jely do normálního supermarketu, koupily asi hektolitr vína a ještě další spoustu věcí a jely jsme zase zpátky.
odpoledne proběhlo ve stejném pohodovém duchu jako dopoledne, jen s tím, že každou chvíli přicházeli další a další lidi. Většinu z nich jsem potkala předchozího veřera, takže už jsem si nepřipadala jako totální cizinec :-)
Jak se připozdívalo, tak už byl každý natěšený na večeři (a totálně hladový :-D) a s přibývajícími prázdnými flaškami od vína se atmosféra stávala čím dál tím uvolněnější...
Když už konečně byla večeře, tak jeden ze dvou černých farářů (přátelé rodiny) pronesl modlitbu a konečně se začlo jíst.
Každý si šel do kuchyně nabrat, co chtěl, a že výběr byl požádný... 2 druhy krocana, šunka, 2 druhy braborové kaše, sladký brambory, mraky různých salátů, či zapékaných věcí (fakt nemám páru jak se to menuje), to tam bylo ve dvou modifikacích (jedna vegetariánská) a tak dále. Na desert byl výběr z pěti různých koláčů, dvou ovocných salátů a dvou druhů zmrzliny. Fakt jídla jak pro menší armádu :-D
Po večeři všichni pomohli sklidit ze stolu, napsaly se cedulky, za co je kdo vděčný (ty se nalepily na zrcadlo v hale) a pak se pokračovalo v zábavě. Společnost se rozptýlila po domě, kde se vytvořily různé skupinky, takže se tak různě korzovalo, povídalo a tak.
Jak se krystalizovaly skupinky, tak jsem se dala do řeči s jedním z Heidiných synovců, a vydrželi jsm spolu povídat až skoro do půlnoci :-D Takže mi to dacela uteklo.
Jmenuje se Tim a je mu stejně jako mě, milej kluk, docela jsme si měli co říct.
Druhej den po díkuvzdání byl ve znamení odjezdu, ale nejeli jsme hned domů.
Ráno bylo opět superpohodové, kdy se tak sedělo, popíjelo kafíčko, pojídaly koláče, koblihy a spousta jiných věcí a klábosilo se.
Pak jsme si sbalili věci, povlečení z postelí a ručnáky hodili do prádelny, naházeli věci do auta a byli jsme připravení jet...
Heidi si vzala Sethovo auto a jela zpět domů do Houstonu (nabízela mi, že můžu jet s ní), a my ostatní jsme se vydali na farmu granpa Johna.
Farma byla cca hidinu a půl cesty....
Těšila jsem se, že tam budou koně a tak, ale ono nic, akorát stádo krav... Ale ta jeho "chatka", kterou tam má, tak ta taky stála za to. Krásná veranda s posezením, a uvnitř "chatky" veliký prostor, kde se snoubil obývák s jídelnou a kuchyní (ale fakt vkusně udělané) a k tomu přiléhaly 4 ložnice se dvěma koupelnami (taková skromná chatička).
Strávli jsme tam příjemné odpoledne, narušené akorát lehkým obědem. Procházeli jsme se po okolí, jezdili na čtyřkolkách, jeli se podívat na čerstvě narozený telátko (pár hodin staré :-)) a tak.
Pak se ukuchtila a snědla večeře (hovězí pečeně se zeleninou, mňam!!), vykoupaly se děti a pak se vyráželo směr domov.
Sice mi původně bylo řečeno, že tam budeme spát a domů pojedem až v sobotu ráno, ale tak na průběžný změny plánů jsem si už zvykla :-D
Děckám se v autě pustil film a pak postupně usnuly, takže pohoda.
Domů jsme dorazili kolem půl jedenácté, přenosili jsme děti do postelí, vyložili auto a taky šli spát.
Pak, po těch skoroprázdninách, co jsem měla ty dva dyn v Dallasu mě čekal ještě volný víkend, takže to je úplný bájo :-)
Takže tady máte vyčerpávající popis toho, jak jsem si užila Thanksgiving. Musím říct, že se mi to fakt líbilo, je to hezký, když se takhle sejde celá rodina (navíc když je takhle početná) a prožije společně nějaký svátek.
Rozhodně jsem si svoje první díkuvzdání užila :-)
Dede | 3. února 2012 v 18:58 | 
Určitě se ta¨m nenudíš. :) Pěkný článek.