Po čtrnácti dnech v USA přišla řada na moji úpvní účast na Cluster meetingu, který se tentokráte konal v centrále NASA nedaleko Houstonu.
Už od té doby, co jsem věděla, že jedu do Houstonu, mě vždy a všude pronásledovala věta, "Houstone, máme problém..." To tedy hlavně "díky" originalitě mých přátel a známých, nejdřív je to vtipný, ale když vám totéž řekne už 20. člověk, tak to ten vtip začne najednou postrádat....
No, jelikož jsem byla v USA zatím velice krátce, v době trvání toho meetingu, ještě jsem ani pořádně neřídila a Vesmírné centrum je od místa mého bydliště vzdálené asi hodinku jízdy po dálnici, tak jsem musela nějak pořešit odvoz.
Jana se meetingu neúčastnila, ne že by nechtěla, ale zrovna procházela rematch, tak na to neměla čas a ani myšlenky.
Řekla jsem tedy své host rodince, jestli by nechtěli jet taky (v emailu s pozvánkou bylo, že hosto rodiny jsou víc než vítány, tak proč ne...) a oni se pro to nadchli a že pojedou moc rádi.
Meeting byl v neděli, takže jsme si udělali takový rodinný výlet. Cca v 11 jsme odjížděli z baráku, abychom tam na tu dvanáctou byli a děti byli v autě celkem v pohodě, čekala jsem to horší.
Jaké bylo naše překvapení, když jsme tam dojeli, a žádné aupairky, ani Arienne, tak jsme nějakou dobu čekali před NASA, než dorazí zbytek. Děti se pomalu začínaly nudit, tak to nebylo zrovna příjemný. Arienne s dalšíma holkama se objevila až těsně před dvanáctou, ale ještě se pořád nešlo dovnitč, neboť se čekalo na nějaký holky, který jsou na cestě z Galvestonu. Čekalo se poměrně dlouho a když to skoro po půl hodině přestalo bavit i Arienne, tak se konečně šlo dovnitř. První co se šlo dělat, byla společná fotka a pak se všichni hromadně vydali na oběd, jelikož jsme se do budovy dostali o hodinu později, než bylo v plánu, tak všichni měli hlad.
Během toho focení a tak jsem se vzdálila od host rodiny, takže jsem je nikde neviděla, šla jsem tedy s ostatníma holkama do "food area" na něco dobrýho. Po dlouhým přemýšlení jsem si dala nějaký salát s kuřecím masem, byl vynikající a bylo toho tolik, že jeden neměl šanci to sníst, i když já dokážu sníst opravdu hodně...taky je to vidět...
Během toho, co jsme jedli, se přišla najíst i moje rodinka, takže jsme se takhle hezky našli. Pak jsme plánovali, co dělat a tak, ono je to tam dost velký a možností je hodně. Musím podotknout, že jsem neviděla všechno, co jsem vidět chtěla, ale to je jedno... třeba se mi to někdy podaří napravit.
Nakonec jsme se dohodli, že pojedeme na vyhlídkovou jízdu "vláčkem", kde vás to zaveze na různá důležitá místa po areálu NASA a máte to s výkladem a prohlídkou.
Na tuhle jízdu se mnou chtěla jít akorát Heidi a donutila jít Adama i Claire, ti z toho popravdě moc nadšení nebyli.
Bohužel na to byla docela fronta, takže jsme skoro hodinu čekali ve frontě, ale tak dočkali jsme se...nakonec.
Cestou k "vláčku" byla normálně kontrola skoro jak na letišti, kdy jste museli projít rámem, kabelku předložit ke kontrole a tak, docela mazec :-D
Šťastně jsme se nalodili a vyhlídková jízda mohla začít.
Projížděli jsme různě kolem hangárů a tak, pak se projelo kolem modelů (v životní velikosti) různých raket a první zastávka byla v Mission Control Center. Tam nás dovedli do patra, kde byla udělaná jakoby vyhlídka na kontrolní místnost, ze které se řídí lety do vesmíru. Bohužel jsme se pak dozvěděli, že to není aktuální místnost, že tuhle již nepoužívají (mají modernější) a tak ji přestěhovali a zpřístupnili turistům.
Dostalo se nám i zajímavého výkladu o historii kontolních místností, jak to funguje, jak se řídí život na kosmické stanici ISS a tak, bylo to poměrně zajímavé a k mému nesmírnému štěstí slečna, co nás tamtudy prováděla měla velmi příjemný přízvuk, a rozuměla jsem jí tedy skoro všechno....to fakt potěší :-)
Další zastávka byla na expozici vývoje. Tam jsou k vidění různé komponenty mezinárodní vesmírné stanice ISS (samozřejmě jen repliky), ale je super to vidět v životní velikosti, člověk si neumí představit, jak veliké to je.
Byla tam i teplika raketoplánu a tak. Opět to vše bylo doplněno zajímavým a srozumitelným výkladem.
Co byla nevýhoda je to, že všechno bylo za sklem, tudíž se neskutečně špatně fotilo. Proto je většina fotek rozmazaná, ale tak alespoň něco je vidět, i když trochu mázlé :-D
Cestou k další zastávce jsme potkali volně pobíhající srnky a srnce, což mě docela pobavilo. Je pravda, že životního prostoru tam mají dost a dost. Ten areál je opravdu neskutečně veliký...
Třetí a poslední zastávkou byla expozice raket, kolem které jsme na začátku jeli. Jsou u toho popisky, ako co je to za raketu, k jakému účelu sloužila, kdy byla vyvinuta a jak použia a tak. Pro mě to bylo hodně zajímavé.
U těchto raket byl i hangár, kde byla raketa, která vynáší kosmické lodě do vesmíru (samozřejmě maketa, ale pro představu té velikosti a mohutnosti to více než stačilo). Řeknu vám, že je to neskutečný kolos!!! Je to fakt obrovské, nikdy jsem si neuměla ani představit, jak děsně veliké to je.
Z fotek je ta velikost trochu patrná, ale naživo je to mnohem působivějš.
Na stenásh toho hangáru vysely nástěnky, které mapovaly vývoj technologie a dějiny dobívání vesmiru. ŠKoda, že tam nebylo více času, ráda bych si všechny ty cedule přečetla, ale bohužel, ten čas na to nebyl, tak jsem jen tak zběžně pročetla akorát ty nejprofláklejší, jako Apollo 11, Apollo 13, a další.
Pak už jsme se jen naskládali do vláčku, který nás dovezl zpět do hlavní budovy.
Tam jsme našli zbytek rodiny, děti si ještě chvíly pohrály v "play area", my dospělí jsme se na chvíli zasekli u hlavolamů a kolem 17:30 jsme se začali sbírat k odchodu, jelikož děti začínaly být unavené a taky bylo třeba se dostat domů včas, abychom včas strčili děti do postele (nevýhoda toho, že to bylo pořádáno v neděli).
Všem se výlet moc líbil a byli rádi, že jsem to navrhla, abychm jeli všichni, což mě docela potěšilo.
Potkala jsem tam spoustu aupairek, ale nijak jsem si s nikým vyloženě do oka nepadla. Nebylo to, jako v Anglii s Bárou, se kterou jsme si padly do oka hned na první pohled a prostě jsme si skvěle rozuměly, a pořád rozumíme.
Jméno většiny těch holek už jsem stihla zapomenout a nějak mi to nevadí. Nemám potřebu se s nimi nějak stýkat, mám pocit, že bych si s nimi stejně nerozuměla. Je tu hodně Brazilek a celkově holek z Jižní Ameriky a ty jsou ode mě prostě hodně rozdílné, mají jiný temperament a mentalitu a prostě s s nimi nemám moc co říct.
Doufám, že dobré kamarády potkám jinde, než mezi aupairkami.
Tak to by byl můj první cluster meeting, nakonec to nebylo tak špatné, jak jsem se obávala :-D
Fotky najdete na rajčeti, ale to asi už víte :-)
verzana |
Super výlet ;) Je fajn, že zase píšeš články ;)