Tak došlo mi, že by nebylo marné trochu představit dítka, o které se tu starám. Myslím, že každý je tak unikátní osobnost, že si zaslouží pár řádek. Navíc trochu získáte přehled o tom, jak to tu vlastně vypadá.
Starám se o tři dítka, dva kluky a jednu holku. Všichni jsou si povahově opravdu hooodně nepodobní, z čehož plynou hádky a nepříjemnosti.
Adam
Je mým nejstarším svěřencem, také tím, se kterým se dá nejlépe vycházet a je nejvíc předvídatelný.
Adam má velmi silný cit pro povinnost a pro pravidla, už proto je hodně jednoduché předvídat jak se zachová v různých situacích. Je to perfekcionista, což je někdy dsta nanervyjdoucí, ale dá se to.
Je to celkově dost tichý dítě, rád čte (a opravdu hodně čte) a je problém s ním hrát skoro jakoukoliv hru. Buť ho to nebaví, nebo si to zahraje jednou a pak už ho to nebaví a když se u něčeho, byť jen o milimetr změní pravidla, která zná, tak začne vyšilovat.
Celá velká kapitola je Adam a jídlo, je to naprosto šílené, co ten kluk provádí za ciráty s jídlem, nemám páru kde k tomu přišel a ani Heidi se Sethem ne. Prý byl takový od malička.
Nabudu tu vypisovat, co všechno nejí, to bychom tu byli dlouho. Nesnáší jakékoliv smíchané věci (od salátu až po rizoto), jídlo na talíři se nesmí dotýkat (jak se to dotýká, tak to nejí). V extrémních případech si i na každou složku jeho jídla bere jinou vidličku (těstoviny jednou vidličkou, pak si veme druhou na maso a třetí na fazolky, to jen tak pro příklad).
Navíc jí strašně málo, ale je těžký do něj něco dostat.
Moc času s ním netrávím, je hodně samostatný a chodí do školy, takže drtivou většinu dne není doma. Ráno odchází do školy první a jezdí s carpoolem (rodiče nekolika žáků se domluví na společném vožení dětí, ve kterém se rodiče po týdnu střídají) a přichází až těsně před večeří, kdy ho jeden z rodičů vyzvedává v "družině", nebo na nějakém kroužku pořádaném školou (chodí na taekvondo, fotografii, basket).
Když se mu něco nelíbí, nebo proti něčemu protestuje (John mu bere jeho hračky, etc.), tak nasadí takový vysoký plačtivý hlas a je mu děěěěsně špatně rozumět.
Taky je to dobrák, hodně se podřizuje všem ostatním jenom proto, aby měli radost, neumí si stát za svým, nebo nechce, nevím....
Každopádně ho mám hodně ráda, asi nejradši z těch tří.
Claire
Claire je taková pronceznička, bohužel i s tou rozmazleností. Je hezká, ví to o sobě a využívá toho (a to je jí teprv 5!! Jsem docela ráda, že ji neuvidím když jí bude 12, nebo 15, to bude teprve něco!), hodně se snaží manipulovat lidna, aby vždycky dostala do co chce a často se jí to daří, hlavně se Sethem.
Je neskutečně mazaná a dost chytrá. Seth neustále říká, že jednoho dne učiní nějakého muže velmi nešťastným...a já s ním souhlasím :-D
Miluje růžovou a je schopná se 3x denně převlékat....pokařdé stráví v šatně tak čtvrt hodiny, než se rozmyslí, co že to vlastně chce nosit. Kalhoty josu fuj, nosí jedině sukýnky, nebo šaty, všechno co má nohavice si na sebe obleče jen výjmečně.
Další ranní martýrium jsou vlasy, klidně by si je 10 minut rozčesávala a rozmýšlela, jak je chce učesat, než mi řekne o cop, nebo cokoliv jinýho.
Když se jí něco nelíbí, tak je pěkně protivná, nebo spíš rozcapená. To mi na ní vadí asi nejvíc, protože v tu chvíli se chová jako ten nejrozmazlenější stratek světa a je to fakt na ránu.
Například když jsme v autě a na červené stojíme tak, že na ní chvilku svítí sluníčko, tak se začne svíjet v autosedačce, natahovat a kříčet, "I'm hooot, turn the airconditioning on!!! I'm hoooot, trn it on NOW!!!!" Když tu klimatizaci snížím o několik stupňů, tak pak když se zas pohnem, zas natahuje a řve, "I'm cooold!! Trn it OFFF!!! NOW!!!!" A podobný věci. Tohle by udělalo moje dítě jednou, pak už by si to nedovolilo... Fakt šílenost....
Ale celkově se s ní dá vycházet dobře, když už člověk zjistí, co na ni platí, tak se dá v pohodě vmanévrovat tam, kde ji člověk chce mít, ale musí se u toho trochu přemýšlet. Není hloupá, opice jedna.
John Elliot
Tak s ním mám nejvíc problémů, Seth o něm mluví jako o "malém pytli velkých emocí" A to sedí jak ulitý....
Když je v pohodě, tak je naprosto k zulíbání, jak je sladkej, ale když není, tak je to na facku...
Častý jsou u něho takový emoční výbuchy, většinou sovisejí s tím, že nedostane to co chce a cítí se ublíženě. Tady je vidět ten markantní rozdíl mezi ním a Claire. Ona lidi vmanipuluje, aby nakonec udělali to co ona chce, ale John to neumí a prostě se začne šíleně vstekat. Ale tak vztekat, že u toho nejen ječí a hází věcma, ale on i útočí na lidi, třeba na Claire, nebo na mě, protože jsem mu nedala to co chce.
Pak je to s ním těžký, ho nechávám se prostě vyřvat a neřeším to, jen hlídám aby neničil věci a nikomu neubližoval, jinak ho nechávám být a nevšímám si ho, většinou to funguje...
Ze začátku jsem s ním měla největší problémy, nejdéle ze všech si na mě zvykal, ale teď se už zdá v pohodě... a taky už z větší části vím jak na něj....
Při mluvení tak trochu mumlá, takže mám problémy mu rozumět, postupem času se to sice lepší, ale stejně mu rozumím nejmíň ze všech tří dětí.
Teď má takové období, ze kterého jsem trochu rozpačitá, nejraději si hraje s plastovým mečem, nebo nožem na "zabíjení" lidí, nebo s "transformery" na totéž.
Co mě u něj štve je téměř neschopnost podřídit se pravidlům hry, ať hrajemew co hrajeme, pořád má tendenci si pravidla upravovat podle sebe, samozřejmě aby on byl ten ve výhodě a vyhrával. Se mnou to ještě jde, ale "díky" tomuhle se hooodně často dostává do sporu s dětmi v parku, kam občas chodíme.
Co se mi u něj taky nelíbí a (bohužel neúspěšně) se snažím odstranit je vyhrožování lidem, "když neuděláš to co chci, tak tě kopnu do obličeje! Když to neuděláš, tak tě zabiju!" A podobné... fakt nevím co s tím, ta jeho fascinace ubližováním mě popravdě trochu děsí.
Vím, že kluci v tomhle věku mají období hraní si se zbraněmi a tak, ale u něj mi to přijde jako docela extrém a docela se obávám, co to přinese do budoucna.
Je to taky takový malá lhář a podvodníček, když měl Adam narozeninovou párty a dostal spoustu dárků, tak John mu normálně některé dárky (ty co se mu líbily nejvíc) vzal, rozbalil, schoval k sobě pod postel a pak si s tím potajmu hrál... A nakonec, když na to Adam přišel, tak s andělskou tváří tvrdil, že on ty hračky v životě neviděl a že je pod tu postel musela uložit Alba (paní co sem chodí 2x v týdnu uklízet a čas od času je hlídala, když neměli aupairku, nebo něco nutně potřebovali).
Často schválně dělá věci, o kterých mu člověk 1000x řekne, že dělat nemá, o čemž potom lže. Nejhorší na tom je, že u toho schválně ničí věci, nebo ohrožije svoji bezpečnost, takže člověk musí mít fakt oči všude...
Heidi má podezření, že je dyslektik, dneska s ním dokonce byla i na nějakém vyšetření, kde to buď potvrdí, nebo vyvrátí, a s touhle poruchou se veeeelmi často pojí taky ADHD (v překladu hyperaktivita), což by na něj sedělo jak ulitý, teda aspoň podle toho, co o týhle poruše vím.
Když ho něco ale zaujme, tak si s tou hračkou vydrží hrát celou věčnost a ani si ho člověk nemusí moc všímat, nebo v parku se velmi snadno začlení k dětem, které si tam hrají a hraje si s nimi, naprosto přirozeně a v pohodě. To Claire je v tomhle stydlivá a v tom parku se jí většinu času musím věnovat.
Tááák, to by byl stručný popis toho, s čím se tady potýkám. Navíc jsou všechny tři děti opravdu hezké a překrásnýma očima (fakt kolikrát i v parku mi lidi říkají, jak krásné mají oči :-D). Navíc jsou chytré (v případě Claire i vychytralé) a většinu času se i umí relativně dobře chovat. Zato když nemají svůj den, tak je to s nimi fakt na mašli...
Zajimavý blog, navíc dobře píšeš, pěkný článek, bavil mě. :)