Ještě nejsem v USA ani měsíc a už se řítím na další fotbalový zápas, tentokrát ale trochu jiné úrovně, než ten poslední....
Homecoming je tu docela "big deal", ve smyslu toho, že je hodně sportovních utkání, školy mají plesy a tak. Takže vééliký fotbalový zápas měla i Adamova škola. Chodí totiž na soukromou školu St. John's, která sdružuje všechny tři stupně amerického školství, což je Elementary school, Middle school a High school.
A právě studenti High school (výběrový fotbalový tým) hráli s konkurenční školou Kinkaid (skoro to samé, jako St. John's). Nutno dodat, že tyhle 2 školy tu jsou docela rivalové.
Což nebylo zrovna hezké bylo to, že zrovna na sobotu, kdy se zápas konal se pokazilo počasí, a to tak že pořádně. Jako byla taková KOSA!!! Že by tomu jeden skoro nevěřil. Navíc celý dopoledne a část odpoledne propršelo, takže bylo i šedivo a zamračeno s větrem. Fakt paráda..
Adamova škola to měla pojaté jako docela velkou akci. Hra se konala na stadionu Rice University, což je největší univerzita tady, takže ani stadion není žádněj drobek.
Před stadionem byly postavené velké pártystany, kde byly stoly s lavicemi, před těmi stany bylo několik stanovišť s občerstvením (měli pěkně hnusný hamburgery, ale docela dobrý grilovaný kuřecí prsa) a s nápoji (slazený a neslazený čaj, káva, limonáda, voda) a ještě tam rozdávali "pom-poms" (takový ty mávací třásně :-D a "drsný" nálepky na obličej (taky jsem jedny vyfasovala, i když relativně nedobrovolně).
Vše samozřejmě laděno do černo-červena, což jsou barvy St. John's.
Po jídle Claire začala brečet, že jí je zima, a že chce domů, tak jsme s Claire a Heidi jely domů, aby se převlékla. Při té příležitosti jsem na sebe taky hodila nějaký svršek navíc, protože byla fakt kosa (pro představu, proti dni předtím bylo cca o 15°C méně). Dostlova jsem Claire donutila, aby si vzala rifle (jinak totiž nosí zásadně sukně, nebo šaty, rifle přímo nenávidí), mikinu a bundu a jelo se zpátky.
Mezi stany jsme našly "naše chlapy" a zas jsme se drželi relativně pohromadě.
V mezičase, než jsme se přesouvali z parkoviště na stadion, jsem vyfasovala svoje 3 děti + jedno navíc a měla je nějakým způsobem zabavit....jako krizéééé!! Zbytek dospělých se věnoval kklebetění, zatímco já jsem naháněla děti a snažila se je udržet v bezpečný vzdálenosti od kaluží....marně...
Když jsme se vrátili ke zbytku dospělých, tak díky Bohu nikdo moc nekomentoval Johnovu zablácenou vizáž :-D
No, vydali jsme se tedy na stadion, kde jsme dlooouho chodili po lavicích, dokud Seth nezkonstatoval, odkud je nejlepší výhled a pak jsme se mohli usadit.
Diváctvo bylo stritně rozděleno, každý měl půl stadionu, takže polovina byla černo-červená a druhá půlka byla fialovo-bílá, což jsou barvy Kinkaid.
Hra začala docela ve velkém stylu, i když roztleskávačky pořád nic moc...
Konal se velkolepý nástup obou družstev a začala hra....
Co vám mám povídat, hře jsem nerozuměla o nic víc, než posledně a výsledek hry je stejně vždycky stejný-spousta chlapů na jedný velký hromadě těl...
Ze Setha se vyklubal velký fotbalový fanda, opravdu si hru užíval :-D
Já jsem se víc starala o děti, a že to nebylo jednoduchý. Nebyla jsem si vůbec jistá, co jim můžu dovolit, co ne, pořád jsem byla nervózní z toho, že je někde ztratím a tak, takže jsem si to zas tak moc neužívala. Po chvíli už jsem na to docela rezignovala a dokud jsem měla všechny v zorném poli, tak to bylo v pohodě. Přímo uprostřed hlediště byl takový jakoby posed, po kterém lezlo mraky dětí, společně s těmi "mými". Potom objevili, že když se protáhnou pod lavičkami, že se dostanou pod ten "posed", tak lezli i tam... ale tak co...
O přestávce mi Seth donesl normální colu (nedietní, asi už si všiml, že jí mám ráda :-D) a řekl mi ať jsem trochu víc "relaxed" co se týče dětí, tak to mě trochu uklidnilo... :-D
Když hráči vyklidili hřiště, tak nastoupily roztleskávačky, které předváděly nacvičené sestavy, teď už bylo na co koukat. Odvolávám co jsem o nich napsala předtí, takhle nacvičená sestava byla super!! A roztleskávačky Kinkaid nebyly o nic horší, i když jejich sestava se mi líbila o něco méně (měly příííšernou hudbu!!).
Po přestávce jsme tam ještě chvíli byli, ale už se připozdívalo a tyhle děti fakt nejsou zvyklý ponocovat, tak se jelo domů.
Celkově takovýhle trochu větší fotbalový utkání má svojí atmosféru, ať už je to tou hrdostí na příslušnost k určité škole (nošení oblečení s logem školy, transparenty s logem školy, školní barvy všude a tak), tak selkovou atmosférou na stadionu.
I když americkému fotbalu nerozumím ani za mák, tak bych se na nějaký zábas ještě ráda podívala, ale tentokrát raději bez dětí :-D
kde bydlíš v Houstonu? já bydlela v té nemocniční area :)) poblíž parku hermann memorial park ;)