Plnit si své sny? A Jak?!

31. srpna 2011 v 15:34 | Milča |  O mně
Dnes jsem se rozhodla poprvé v životě napsat článek na téma týdne, a proč? Protože tématem tohoto týdne je "Můj příběh" a mě napadlo, že bych mohla napsat příběh toho, jak jsem toužila dostat se do Ameriky, jak tyto sny vznikly, vyvíjely se a jakou cestou jsem je chtěla uskutečnit.
Myslím, že tato úvaha bude zajímat jak pravidelné čtenáře mého blogu, tak se to tématu týdne skvěle hodí a ještě k tomu tady takové zamyšlení nemám.
Lidé, kteří mě zanjí osobně dlouhá léta si při čtení tohoto článku budou nejspíše ťukat na hlavu, jako kde že se to ve mě bere a že takové věci o mně netušili. Nikdy jsem se moc se svými sny nikomu nesvěřovala, protože by se mi tu pravděpodobně každý vysmál a řekl by mi, že na to nemám a nikdy mít nebudu...



Jak tedy má touha po Americe vlastně začala?
Myslím, že prvopočátek bude v porevolučních létech, kdy sestra a bratr mé sestřenice (tátův bratr si vzal ženu již se dvěma dětmi a měl s ní další-mojí sestřenici) odjeli načerno pracovat do USA.
Sestřenka se tím tehdá všude chlubila, že má ségru v Americe a jaký jí posílá super věci v balíčcích a tak. V té době jsem jí spoustu těch věcí hrozně záviděla a i to, že někde někoho má.
Jak jsme rostly, tak se má touha po Americe zvětšovala, a když začala Nova vysílat seriály odehrávající se v USA, nedej Bože na středních školách, byl jsem kompletně ztracená...

Když jsme ještě více poporostly, sestřenčina (říkejme jí zkráceně jenom J. nechce se mi uvádět celé jméno ani celou dobu psát jenom "sestřenka") sestra (té budeme říkat K. ju?) pozvala J. k sobě na prázdniny.
J, se vrátila plná dojmů a všude o nich vykládala, nejvíce těm, kteří byli ochotni poslouchat, a to jsem byla já.
Když jsem cestou do školy poslouchala vyprávění o věcech, které jsme tu dosud neznali, nebo nebyly tak běžné, snila jsem o tom, že jednoho dne se tam také podívám, ale ne jenom na dovolenou, nebo prázdniny, že tam budu alespoň nějakou dobu žít.
V té době, kdy jsme prakticky byly ještě na prvním stupni základní školy toto však patřilo jenom do snů a tajných fantazií....a do této kolonky to patřilo moooc dlouho, prakticky až do nedávné doby. Ale nepředbíhejme.

Rostla jsem a stále snila o tom skvělém životě, který by byl v Americe, bez toho, abych o té zemi věděla víc, než co ukázali v seriálech a filmech, ale už to je v člověku tak hluboho zakořeněné, že je mu to jedno. Jen pro informaci, když K. odjížděla, byly mi nějaké 3, nebo 4 roky. Vlastně si ji ani nepamatuju, vím jak vypadá, ale to jenom díky fotkám, které jsem čas od času viděla, ale jiné vzpomínky na ni nemám. Holka ani neví, jak moc svým odjezdem ovlivnila můj život...
O USA jsem střídavě snila celou svoji školní docházku. Střídavě proto, že v té době jsem byla dost přelétavá, co se snů a cílů týče. Snila jsem o Americe, o tom, že jednou budu mít koně, někdy i o tom, že budu chovat Mustangy v Americe Smějící se a o dalších, pro tento článek nepodstatných věcech.
Po tom, co se mi pár lidí vysmálo, když jsem někde řekla, že bych se chtěla podávat do Ameriky, jsem to radši říkat přestala, ale v mé hlavě to bylo stále.

S přechodem na střední školu se mé sny nezměnily, snad jen, že jsem si našla svojí první vážnou známost a snění o Americe trochu ustoupilo do pozadí, ale nikdy se nevytratilo úplně. Sny však stále zůstávaly v mé hlavě v kolonce "nesplnitelné". Jak bych mohla odjet na nějakou dobu do USA bez peněz, známostí, a co víc, bez znalosti angličtiny? Ve škole jsem se totiž učila pouze neměcky a to ještě špatně. Nešlo mi to a ani mě to nebavilo..
Mezitím se stal samozřejmým vybavením naší domácnosti počítač s připojením k internetu, což byl pro mě první pořádný zdroj informací o USA.
Nebudu vám tady líčit, kolik hodin a nocí jsem strávila prohlížením obrázků americké přírody, pročítáním zážitků cestovatelů, kteří již tuto zemi stihli navštívit a napsali o tom na internet a tak.

V té době (zhruba třetí ročník mého studia na SŠ) jsem přišla na to, že existuje program, kdy je možno strávit rok v USA a navštěvovat místní střední školu...
pamatuju si, že mě to tenkrát hrozně zaujalo a dlouho jsem si představovala, že bych se tohoto programu mohla zůčastnit a zjistit na vlastní kůži, jak to na takové High School doopravdy chodí. Ale opět toto neopistilo škatulku "nesplnitelné sny".
Nejen že tento program stojí hodně peněz, které by mi na to rodina určitě neposkytla, ale opět se dostáváme k neznalosti angličtiny, která je v tomto klíčová, dále byl vyžadován výborný prospěch, který jsem taky nevlastnila (ne že bych byla hloupá, jenom líná se po odpolednách učit, takže nějaké trojky na vysvědčení byly, dvakrát dokonce i čtyřka-nejsem na to hrdá, vím, že kdybych se učila, mohla jsem mít klidně i vyznamenání, ale já na to kašlala).
No, je asi jasné, proč to nikdy nopustilo kolonku "nesplnitelné". Spokojila jsem se tedy jenom s tím, že jsem pročítala internetové deníky a poznámky dětí, které takto odjely, tiše jim záviděla a po večerech snila o svém vlastním dobrodružství.

V této době také proběhl můj první pokus naučit se anglicky. Několik "nemčinářů" z naší školy se domluvilo a společně jsme si vyprosili dobrovolnou výuku angličtiny.
Bohužel jsme dostali příšernou učitelku, která absolutně neměla páru o tom, jak vysvětlit základy úplným začátečníkům. Nakopírovala nám slovíčka z učebnice pro pokročilé, řekla nám ať se je naučíme a tak, no a příští hodinu, když nás z těch slovíček zkoušela, tak se hroně divila, že je neumíme správně vyslovit a že když na nás mluví anglicky, tak jí nerozumíme, když jsme se přece ty slova, která používá měli naučit... No, Tento styl výuky se z celkem pochopitelných důvodů nedočkal úspěchu a postupem času tam přestali všichni chodit. Kroužek byl tedy zrušen a už nebyl nikdy obnoven...

Ve čtvrťáku jsem snila o tom, že jdu na VŠ do USA, ale opět to bylo jen snění na dobrou noc v kolonce "nesplnitelné". Potom jsem však přišla na to, že existuje program Work and Travel. Začala jsem tedy shánět informace o tomto programu, pročítat blogy účastníků a snít o tom, že bych při studiu na VŠ šla do tohoto programu.
Toto už bylo v kolonce "možná splnitelné", tedy jen do té doby, než jsem totálně pohořela při studiu na VŠCHT a navíc zjistila, že počáteční náklady se pohybují kolem 50 000 Kč.
V této době jsem šla na jazykový kurz angličtiny (vypadla jsem po prvním semestru, takže jsem půl roku neměla co dělat a toto byla nejlepší možnost), mohe historicky první pořádná výuka tohoto jazyka.
Do dneška tento kurz beru jako zlom v mém životě, protože ve stejné době jsem přišla i na mé nejoblíbenější a nejnavštěvovanější stránky, a to je Help for English, které mi daly a stále dávají hrozně moc.
Při mém dalším studiu jsem se angličtině již moc nevěnovala, neb bylo jiných starostí a věcí k učení dost, jen jsem si udržovala level, na který jsem se díky kurzu a samostudiu dostala.

Poté znovu nastoupilo na scénu snění o studiu na nějaké americké College, ale opět jenom v kolonce "nesplnitelné" a to z mnoha důvodů, které jsem jmenovala už u střední školy. Byly to finance, znalost angličtiny a prospěch...

Netrvalo dlouho a já přišla na možnost, jet jako pracovní síla do USA do campu, pomáhat s dětma, nebo s chodem campu. Nebyly za to nic moc peníze, ale člověk si nemusela hradit letenku, měl postaráno o stravu a ubytování a ještě k tomu nevyžadují moc vysokou úroveň angličtiny. Navíc vstupní náklady jsou zkruba třetinové, s porovnáním s WaT. Značka ideál, ne?
Tady byl však další problém, vyžadují účast většinou již od začátku června, jak to má ale udělat ten, komu teprve v červnu začíná zkouškové? Dát všechno v předtermínu je docela utopistická představa.

No, na neštěstí se stalo to co stalo (jak jsem popisovala v některém z mých prvních článků na tomto blogu) a já ve škole zkončila.
Hledala jsem tedy řešení co dál a v té době se vynořily veškeré mé sny o Americe najednou a já si řekla, "prč ne?" Teď, když jsem mladá, bez závazků, nez školy, bez práce, proč toho nevyužít a nezkusit štěstí v jiné zemi?
Všechny studijní programy v USA jsou příšerně drahé, a spousta z nich vyžaduje, aby uchazeč byl studentev VŠ tady v ČR, ale je tu ještě jedna možnost... Au pair.

O tom, že aupair existuje a co to je jsem věděla již dávno, ale nikdy jsem si to nepřipouštěla jako vhodnou možnost pro mě, přece jsem chtěla studovat a dostudovat vysokou školu, tak se přeci nebudu starat o děti, ne?
Na podzim loňského roku toto ale dostalo zcela nový rozměr. Poprvé za celý svůj život a snění o Americe jsem začala opravdu vážně uvažovat o odjezdu a o splnění svých snů, o dlouhodobějším pobytu v USA.
Začala jsem tedy shromažďovat veškeré informace, které jsem našla, pročítat blogy holek, teré tam již byly, nebo stále jsou a po tom, co jsem objevila a za noc kompletně přečetla blog , bylo rozhodnuto-jede se do Ameriky plnit si sny!!

Jak to všechno dopadlo však mí pravidelní čtenáři vědí, a ti kdo nevědí, se to dozvědí, když rozkliknou první články na tomto blogu, kde popisuji začátek své cesty do USA. Pravda, sice je to trochu s oklikou přes Irsko a Anglii, ale já věřím, že letos se tam konečně dostanu.
I kdyby to měla být poslední věc, kterou v životě udělám, tak do té Ameriky prostě pojedu. Myslím, že spousta lidí má spoustu věcí ke chlubení, ale kdo se může pochlubit tím, že si splnil to, o čem téměř celý svůj život sní?

pozn.: Za tu dobu, co jsem se o USA a možnosti tam vycestovat jsem nasbírala neuvěřitelné množství poznatků o tom, jak to funguje, jaké jsou možnosti, možnosti dostat vízum a tak dále. Lidé, se kterými se potom na toto téma bavím jaou pak velmi překvapeni, když zjistí, že toho poměrně hodně vím jak o možnostech studia na High School, tak na College, nbeo možnostech WaT, či Campů i Au pair.
Získala jsem tedy poměrně širokou znalost tohoto tématu a to není nikdy na škodu, ne? ;-)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 deese-jogue deese-jogue | Web | 31. srpna 2011 v 15:46 | Reagovat

super blog....Kukni na MooJ a Okomentuj tieZ ak ja tebe ;)

2 Deep Ocean Deep Ocean | Web | 31. srpna 2011 v 16:13 | Reagovat

:-) Moc ti to přeju ať ti ot výjde! a do Ameriky se konečně dostaneš a ať je přesně taková jakou sis jí vysnila. Máš  pravdu nás, kteří se můžou pochlubit ledasčím je dost, ale kdo se může pochlubit ,že "žil svůj sen" je jen, pár...a závidím ti tu sílu a vytrvalost, která ti přinesla úspěch :-)

3 Kobyla♥ Kobyla♥ | Web | 31. srpna 2011 v 16:18 | Reagovat

Děkuju za komentář! Asi budu veterinářka a mít koně jen jako koníček

4 Sashay Sashay | Web | 31. srpna 2011 v 16:48 | Reagovat

super! :)

5 Niviat Niviat | Web | 31. srpna 2011 v 16:50 | Reagovat

Já mám podobný sen s Finskem, už šetřím. :-D Amerika je ale jiná finanční kategorie... Tak ať ti to vyjde a sny se splní. :-)

6 Cappuccino Cappuccino | Web | 31. srpna 2011 v 17:14 | Reagovat

Článok prečítaný, navrhujem ho do výberu TT (i keď ja sám už výber nesledujem od kedy ho nerobí Standa, ale užívatelia blogu.cz) :-) Naozaj fajn počteníčko. ;-) Z celého srdca Ti želám len to najlepšie. Nesnívať svoj život, žiť svoj sen. ;-) Drž sa. :-)

7 Helena Helena | 31. srpna 2011 v 18:37 | Reagovat

Hezkej článek! :) Ono to tak často bejvá, že ti tajný snílci to dotáhnou nejdál.;) Tak ať se tady šťastně shledáme! ROCK IT! :)

8 Nikki Nikki | Web | 31. srpna 2011 v 20:12 | Reagovat

Milčo, hezky si to napsala :-) Taky o tom sním už od střední :-) Tak ať všechno dopadne podle představ, kočko  :-)

9 puppup puppup | Web | 31. srpna 2011 v 23:55 | Reagovat

Skvělé, nový článek a nový hezký design :-) Už se těším, jak sem budeš psát z Ameriky, moc Ti to přeju :-)

10 Milča Milča | Web | 1. září 2011 v 10:56 | Reagovat

Všem moc děkuju za komentáře! Když jsem tenhle článek psala, tak mě ani nenapadlo, že by mohl mít takový ohlas. Jen jsem se nudila, tak jsem si řekla, že sesmolím něco na téma týdne a nakonec z toho vzniklo tohle.
Moc děkuju za povzbuzování a podporu, já věřím, že se do tý Ameriky dostanu, a pokud Aupair Care pohne zadkem a konečně mi zkontroluje přihlášku, tak by to mohlo být ještě letos :-D

[9]: Jéé, děkuju za pochvalu vzhledu, jsem ráda, že si někdo všimnul :-D
Jsem se tak jednou večer nudila, že jsem si řekla, že by nebylo marný vyměnit starý anglický vzhled za nějaký nový americký. Ale když ještě nevím do které oblasti pojedu, tak to bylo taky těžké, proto jsem to celý zabalila do US vlajky a je to :-D
Až budu vědět lokalitu, kde skončím, tak bude další změna vzhledu, to ho přizpůsobím právě místu, kam poletím..

11 Dominika* Dominika* | Web | 2. září 2011 v 10:14 | Reagovat

Mili, krasny clanek, a jak uz tu nekdo zminil - MOC pekny design! ;) Preju ti, at jde vse podle planu - mame podobny pribeh, takze vzdy rada vidim, kdyz i ostatni se vrhaji napric vsemu plnit sve sny!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama