Rozlučkové víkendy 1 - Crazy

8. července 2011 v 19:52 | Milča |  Anglie
Tak po návratu domů mám konečně čas se ěnovat článkům o uplynulých týdnech.
Bohužel to možná bude stručnější, než by se mi (a možná i vám) líbilo, ale paměť je holt mrcha a občas se odtamtud někeré věci ztrácejí.
Anyway, pokusím se však o co nejlepší výsledek :-)


První z víkendů, které jsem nazvala "Rozlučkové" je víkend 11. a 12. července. Jistě uznáte, že je to již nějaká doba zpátky, takže vzpomínky nejsou z nejčersvějších.

Co jsme tedy s holkama dělaly, že jsem tento víkend nazvala Crazy? No, v pátek a v sobotu to nebylo nic spešl, ale ta neděle, ta vám stála za to, ale abych nepředbíhala...

No, v pátek pokud si dobře pamatuji jsme nedělaly nic, takže to byl klidný večer v teple domova u nějakého filmu, nebo knížky, ale co nastalo pak....

V sobotu byly ohlášené v Altonu nějaké trhy a živá hudba v parku. No, to bychom přeci nebyly my, abychom se nezúčastnily, že :-)
Rozhodly jsme se, že si uděláme picnic, poslechneme nějakou hudbu a pokecáme. Ráno jsem tedy uvařila vejce, udělala sendviče s egg mayonese (byly výborný, i holky si je pochvalovaly) a vrazila do města.
S holkama jsme prošly stánky, Barunka si koupila úplně úžasný žlutý háčkovaný klobouček a zž jsme si to hrnuly do parku.
Živá hudba tam sice byla, ale nic moc nehráli, ale to nám nevadilo, my měli zábavu vlastní :-)
Sešlo se nás tam 5, Bára, Zuzka, Lýdie, Michal a já. Pokecali jsme, pojedli co kdo přinesl, popili Lyduščinu výborno šťávu z květů černého bezu, pak jsme pohráli i karty a užili jsme docela dost legrace.
Sranda byla, když jsme ukořistili reklamní balonky, a to bychom nebyli my, pubetťáci, abychom je neodmontovali z těch prvázků a neměli srandu z hlasů proměněných působením helia :-D
Další kolo vtipkování nastalo, když Zuzka vytáhla svůj foťák. Jako na tom by nebylo nic zvláštního, co by taky mohlo být tak vtipný na tom, když někdo vytáhne z tašky foťák, ale to by jste to museli vidět. Ten foťák má Zuzka totiž zabalený v růžové bačkoře!! Jako chápete to?? Už to samotné vyvolalo bouři smíchu, když to tam začala vymotávat z té papuče, ale to co následovalo, bylo taky fajne.
Nevím teď, kdo se jí zeptal, proč to nosí v papuči, dostali jsme uspokojivou odpověď, že se jí rozbil futrál na foťák, tak to zamotala do té papuče, aby se jí nezničil. Pokývali jsme hlavami a brali to už v klidu, dokud se někdo nezeptal, jak je to dlouho, co se jí ten futrál rozbil... Odpověď byla, že před rokem :-D Opět jsme se tedy měli čemu zasmát.
Teď jak to píšu, tak to asi zní trochu zle, jako že jsme se Zuzce posmívali a tak, ale to vůbec ne, vechno to bylo takové špičkování v přátelském duchu, ke kterému se přidala i sama Zuzka :-)


O další kolo zábavy se postarala akce "létající meděd". Barunčin plyšový boyfriend jménem Sam se stal nevinnou obětí pokusu o fotku, kde je Sam ve volném prostoru. Což znamenalo, že akce se účastnili minimálně 2 lidi, přičemž jeden házel chudáka Sama a ten druhý fotil.
Házení se ujala Lýdie a focení vzala na svá bedra sama Barunka, my ostaní jsme se tím jenom bavili :-D
Nejlepší byly Bářiny ublížené obličeje, kdykoliv její milovaný Sam dopadl na zem, vždy následovány starostlvou kontrolou, jestli mu náhodou nebylo nějak ublíženo.
Když je to napsané, tak to možná až tak vtipně nezní, ale pro nás to sranda fakt byla :-D


Po pocnicu jsme se rozešly do svých domovů s tím, že večer se půjdeme podívat do Weybridge, tedy jediného Altonského klubu.
Navíc jsme se dohodly, že si vezmeme šaty a budem děsný krasavice :-)
Cestou z parku jsem ještě stihla koupit silonky, neboť mi došlo, že žádný nemám a s mýma nohama bych velmi nerada někam lezla bez nich :-D Slečna v klámě, která právě byla v půli cesty ke dveřím, který se chystala zamknout e mě sice nebyla moc nadšená, ale tak silonky mi prodala a to je hlavní, ne?
Pak doma tedy proběhlo nějaké to nezbytné zkulturnění se, pak jsem si do tašky hodila botičky na jedenácticentimetrovém jehlovém podpatku (upozorňuji, že takhle vysoký podpatky jsem na sobě v životě neměla), obula botasky a pospíchala k Báře, kde jsme měly sraz.

U Barunky jsme trochu popily a vydaly se na cestu zpět do města a do klubu. V jednom temném zákoutí nedaleko klubu jsme se přezuly do tanečních střevíčků a vrhly se do víru nočního života.
Přidala se k nám i Lucka, kterou jsem měla tu čest poznat, když jsme měli picnic u příležitosti královské svatby, a pak jsme to pořádně roztočily!


Po zavření klubu v půl druhé ráno se nám ještě nechtělo jít spát, tak jsme šly k Lucce do bytu a až do pěti do rána jsme povídaly. Lucinka na tom nebyla psychicky moc dobře, tak jsme tam s ní zůstaly jako takový morální opora.
Někdy kolem čtvrté hodiny ranní jsme se rozhodly, že by bylo fajn jet do Bounemouthu a zkusit si takzvaný bodyboarding. To je skákáni na vlnách na takové plovoucí destičce (velice lajcky řečeno), kdo má zájem a trochu ovládá angličtinu, tak si o tom může přečíst víc TADY.

Nápad se ujal a vůbec nám nezáleželo na tom, že venku je max. 12°C a prší...
Ráno jsme se tedy sešly u Lucky. No sešly, holky tam zůstaly spát a já jediná jsem šla do vlastní postele, protže jsem to domů měla tak 2 minuty chůze.
Po lehlém probuzení, rozlepení očí a oprášení zimní bundy jsme tedy naskákaly do auta, do kufru naházely destičky a neopreny a vydaly se na cestu.
Počasí bylo stále stejně nechutné a my selou cestu vtipkovaly o tom, že když už budem na pláži, tak že do tý vody prostě vlezeme a tak. Nejdříve jsme zaparkovaly u nákupního centra, protože si Bára chtěla koupit svůj neopren, ale zasekly jsme se tam na trochu delší dobu.... ale to má na svědomí místní TK Max, ne my :-D
Po úspěšném nájezdu na již zmíněný TK Max (který byl mimochodem obrovský) jsme se odebraly do Sinsbury's kouknout po těch neoprenech a po něčem k snědku.
V teple obchodu a stále se zesilujícím deštěm venku jsme se rozhodly, že do té vody teda nééé, že tam nevlezem, že takovu odvahu nemáme, ale že se tam stejně půjdem mrknut a projít se po pobřeží... No, to jsme ještě nevěděly, co nás čeká...

Celou cestu od nákuoního centra k pláži jsme opět vtipkovaly a smály se. Padaly narážky na to, jestli v tomhle počasí vůbec zaparkujeme, aby to nebylo všude plný a tak. Prostě jsme se nenudily...
Když jsme přijely na parkoviště (samozřejmě totálně prázdné), tak jsme z toho měly taky šílenou srandu, která ještě vzrostla, když jsme si všimly, že tam přeci jen jedno auto stojí. Pak přijelo ještě jedno auto s postarším párem a stejně jako my se odhodlávali vylézt z bezpečí vyhřátého auta. To u nás samozřejmě vyvolalo další bouři smíchu :-D

Nakonec jsme se odhodlaly a vylezly z auta.... Lidi, něco tak šílenýho jsem snad ještě nezažila. Zima jak na Sibiři, déšť a do toho ještě silný vítr od moře. Během půl minuty jsme byly totálně mokrý a to jsme se ještě ani nepřiblížily k moři.
Přelezly jsme násep dělící parkoviště od pláže, nebo spíše takovou promenádu nad pláží. A Ač se to zdálo nemožné, vítr ještě zesílil a to do takové míry, že se proti němu nedalo skoro ani jít. Do každého nezahaleného kousku kůže bodaly kapky vody a zrnka písku takovou silo, že jste měli pocit, že to jsou létající špendlíky a části oblečení, které byly dosud suché, nasákly neuvěřitelným množstvím vody.
My, mokrý jak vodníci, zahalený do zimních bund co nejvíce to šlo jsme byly totálně vysmátý, jako kdyby nás někdo zdrogoval.
Zkonstatovaly jsme, že z procházky po pobřeží asi nic nebude a jenom jsme v rychlosti, za stálých záchvatů smíchu pořídily 3 fotky. Bývaly bychom jich pořádily víc, ale vítr s deštěm a pískem není zrovna přátelské prostředí pro digitální foťák, takže ta třetí a poslední fotka je už plná kapek na čočce.


Po tomto skoro až adrenalinovém zážitku jsme se opět se smíchem odporoučely zpátky do autak, kde jsem se hned svlékly z promočených věcí a seděly v autě jen ve spodním prádle, přikryté ručníky.
A to bychom nebyly my, abychom si z nastálé situace opět neudělaly srandu. Půl cesty jsme vtipkovaly o tom, jakby asi reagovali policajti, kdyby zastavili auto plný polonahých vytlemených holek se svrškama rozvěšenýma po celým prostoru auta.

No, po tom, co jsme dorazilio zpět do Altonu nastal téměř nemožný úkol, a to nasoukat se zpátky do toho mokrýho oblečení... Všechny jsme to však po menších či větších obtížích zvládly a rozešly se rozmrznout do svých domovů....

Od té doby, kdykoliv se někdo zmínil, že jede na pláž nebo k moři, naší skupinku chytaly nekontrolovatelné záchvaty smíchu, který nikdo kolem nechápal, ale co, hlavně že byla sranda, ne?


Tak to by bylo vylíčení prvního z posledních víkendů v Altonu, další část se budu snažit napsat co možná nejdříve, dokud ještě paměť slouží :-D
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Jasmína Jasmína | Web | 8. července 2011 v 20:47 | Reagovat

Závidím, závidím!! ..takové zážitky :D

2 Ája Ája | Web | 8. července 2011 v 21:27 | Reagovat

Tak to je perfektní rozlučka s Anglií :-)

3 Milča Milča | Web | 9. července 2011 v 0:52 | Reagovat

Holky, zatím to je jen první část. Já to ty poslední týdny opravdu rozjela ;-)

4 puppup puppup | Web | 25. července 2011 v 18:43 | Reagovat

Ahoj Milčo. K tvému blogu jsem se dostala nedávno a už mám přečtené komplet rubriky O blogu, O mně, Před odjezdem, Irsko a Anglie :-) Takže ještě USA-přípravy a Plky mimo mísu a budu mít dokonalý přehled :-) Držím ti palce, ať ti to s Amerikou vyjde, máš hodně pevné nervy :-) Možná taky jednou budu au pair, nevím, je to jen jedno z několika náhradních řešení v situaci nouze :-) Těším se na nový článek. Lída

5 Anet. Anet. | Web | 26. července 2011 v 12:45 | Reagovat

souhlasím s puppup. Také bych ráda byla au-pair a tvůj blog je vážně skvělý, jsou tu důležité informace i citová příprava na to co nás může potkat (nemoci, nedorozumění, stesk apod...) :-)

6 Milča Milča | Web | 26. července 2011 v 16:37 | Reagovat

[4]:

[5]: Holky, moc děkuju a jsem fakt ráda, že se blog líbí :-)
Bohužel teď nemám moc na psaní čas, i když jsem si myslela, že v létě doplním všechny resty :-D

Budu se snažit, aby tu co nejdříve zase něco přibylo..

7 kate ;) kate ;) | 31. července 2011 v 14:53 | Reagovat

Ahoj! Tvůj blog ,,hltám" přesně od 31.prosince (na silvestra nebylo co dělat, protože jsem byla doma, takže jsem jen četla, četla až jsem všechno přečetla a dále četla každý nový článek, který přibyl) Docela mě mrzí, že už jsi v ČR a tím pádem nebude co číst:(
Moc ráda bych po škole také au-pair zkusila. Teď jdu sice teprve do druháku na hotelovce, ale já mám všechny plány hodně dopředu :D Anglicky umím docela dobře, bez problémů se domluvím, učím se 7 let. Mám na tebe ale pár otázeček.
Je to hodně těžké být najednou s cizími lidmi (rodinou) ohledně komunikace? Že prostě i když anglicky umíš, tak jestli jsi měla nějaké vážnější problémy?
Dá se něco našetřit? (jsou nějaké hodně potřebné výdaje- doktoři apod.? - i kdyby potřebné nebyli, já bych určitě všechno rozházela za oblečení a různý kraviny! :( )
Jak by jsi celý pobyt v Anglii zhodnotila? Přineslo ti to něco? Chápu, že ses asi hodně bavila, např. podle tohohle článku, ale na druhé straně je tu i ten stesk po domově, kamarádech a tak nějak česku obecně :)
A poslední otázečka: Je nějaká určená doba, do kdy musíš u rodiny pracovat? Že bych, dejme tomu, za pár let odjela např. v září, nelíbilo se mi vůbec a v říjnu jela zpátky do čr? Nebo záleží na domluvě s rodinou, popř. agenturou??
Promiň za tak dlouhý komentář, ale docela by mě to zajímalo. Četla jsem i informace o různých agenturách, co pořádají au-pair pobyty, ale je jasné, že ty si tam prostě napíší co chtějí, aby to vypadalo hezky :) Proto se ptám někoho, kdo má zkušenosti :)

8 Milča Milča | Web | 31. července 2011 v 15:42 | Reagovat

[7]: Ahoj Kate, díky za koment a za to, že se ti blog líbí.
Teď je sice na články chudší období, ale to ne proto, že bych neměla o čem psát, ale spíš proto, že fakt nemám čas. Pořád jsem někde pryč, nebo něco dělám a psaní článku sežere toho času celkem dost, tak se mi to nějak nedaří realizovat (ty články teď myslím).
Každopádně až se začnou hýbat věci s mým odjezdem do USA, tak články budou určitě přibývat více, protože budu tak nadšená, že se budu chtít s vámi podělit :-)

A k tvým otázkám. To že umíš anglicky dobře je pro tebe opravdu velké +. Co se žití s cizími lidmi týká, tak to je na osobnosti každého, jak se s tím dokáže vyrovnat, já jsem docela flegmatik a nemám problém vycházet s 90% lidí, navíc jsem měla poměrně hodně soukromí, takže to bylo vůbec v pohodě.
Co se šetření týká, největší výdaj, co jsem měla, byla placení kurzů angličtiny. Doktor je v UK zdarma (kromě zubaře), takže i kdyby se ti naneštěstí něco stalo, tak tě to nezruinuje. Při šetření je největším nebezpečím opravdu nakupování oblečení, protože ty ceny jsou pro našince naprosto neuvěřitelné a i já, člověk nakupování téměř nenávidějící jsem si tuto činnost v UK velmi oblíbila (to už asi o něčem trochu vypovídá :-D)
Pobyt v UK bych hodnotila velmi pozitivně, i když rodina nebyla ideální, tak mi to hodně dalo. Zlepšila jsem se v angličtině, poznala zase jinou samostatnost, než při studiu VŠ, potkala fajn lidi, prožila dost skvělých momentů a tak.
Z Česka mi nejvíc chyběly nějaké potraviny a tak. S rodiči jsem byla v pravidelném kontaktu na skypu a s kamarády taky, tak se nějaké velké stýskání nekonalo.

K tvé poslední otázce. V UK je tohle opravdu hodně uvolněné (nevím jaká pravidla mají agentury, s těmi nemám zkušenost), prakticky všechno záleží na tom, jak se domluvíš s rodinou. A když je rodina opravdu na prd, tak když jsi v UK, tak opravdu není složité rodinu vyměnit ;-)

Pokud by jsi měla ještě nějaké další otázky, tak klidně napiš, třeba i do zprávy autorovi, ale pak an sebe nezapomeň napsat mail, abych věděla kam odepsat :-)

9 Yanny.)) Yanny.)) | Web | 31. července 2011 v 19:42 | Reagovat

Skvělé fotky! :) Hlavně ten lítající medvídek :))) :D

10 Maggie Maggie | 9. srpna 2011 v 18:12 | Reagovat

Milá Milčo, (doufám, že mohu takhle oslovit) jsem naprosto nadšená z tvého blogu. Doslova jsem ho zhltla za jedno odpoledne a mám z něj neskutečně velký zážitek. Jako bych to prožila taky. Resp. jako bývalá aupair "z doby kamenné" (byla jsem v UK před...sakra už... 14ti lety) mohu říct, že jsem to prožila v dost podobném duchu a jak tak koukám, příliš se toho v rodinách nezměnilo. Mám velkou potřebu reagovat slovy: "a jak to bylo dál?" Co v srpnu? Pojedeš do USA? Kdy se můžeme těšit na další zprávy? Rozhodně držím palce a prosím nepřestávej blogovat. Myslím, že tvůj blog je velmi inspirativní pro budoucí aupairs a perfektní čtení pro ty, co už jimi byli. Good luck - Maggie

11 Milča Milča | Web | 9. srpna 2011 v 23:30 | Reagovat

[10]: Ahoj Maggie, vítám tě u sebe na blogu a jsem moc ráda, že se ti líbí.
S psaním rozhodně nekončím, jen teď prostě nemám čas se tomu věnovat :-(
Myslela jsem, že v létě budu mít více času, tak že doplním všechny resty, ale nakonec je toto léto snad nehektičtější, jako jsme kdy měla. Doma trávím maximálně pár dnů, než zase někam jedu, takže jsem pořád pryč.
A dny kdy jsem doma jsem trávila ježděním do Liberce a doručováním všech potřebných dokumentů do SA a tak.

S USA se to má tak, že mám odevzdané všechny papíry a teď čekám až ověří všechny reference (dvěma lidem mají problémy se dovolat) a pošlou vše do USA, abych mohla začít s hledáním rodiny. Všemu se určitě budu věnovat v článcích, měly by přibýt nějak koncem srpna, kdy bych se mohla konečně zastavit doma na déle než týden :-D

12 Maggie Maggie | 10. srpna 2011 v 11:15 | Reagovat

Už se móóóc těším! A držím pěsti na další dobrodrůžo :-) Vážně skvělé čtení!

13 Pavlína Pavlína | 14. srpna 2011 v 17:49 | Reagovat

Ahojky Milčo. Chystám se taky do Irska jako Au pair a když to všechno dobře půjde, tak koncem září odlétám, takže si pomalu ale jistě snažím sehnat všechny potřebné informace a narazila jsem na tvůj blok. Je velmi pěkný a přehledný:-)Vzhledem k tomu, že jsem si vlastně rodinu našla sama a jedu na vlastí pěst a ne přes agenturu, tak bych se tě chtěla zeptat na pár věcí a budu ráda, když si najdeš chvilku a budeš mi moci odpovědět:-)
1. Jak jsi to měla s pojištěním? stačí, když si zařídím na rok cestovní pojištění a tady se budu moci případně odhlásit u zdravotní pojišťovny(abych jim tady necpala penízky do kapsy, když tady nebudu:-)
2. Musela sis zařizovat nějaké vízum nebo povolení k pobytu? Pročetla jsem několik informací a někde píšou, že není potřeba, někde jsem zase vyčetla, že když pojedu na více jak 90 dnů tak musím pak zažádat o povolení k pobytu, tak jsem z toho nějaká nesvá a nevím..
3. kolik jsi sebou tak potřebovala peněz na začátku cesty, než jsi začala dostávat peníze od rodiny?

Předem ti moc děkuju za odpověď na mé otázky a přeju ti moc úspěchů a plno skvělých zážitků na tvých cestách :-)

14 Megynka Megynka | 16. srpna 2011 v 10:20 | Reagovat

Ahoj .... jedu do Anglie jako au-pair za 14 dní a ráda bych se na něco zeptala, myslíš, že by sis mě mohla přidat na skype? (megynka3)

15 Radomil Radomil | E-mail | 26. srpna 2011 v 13:53 | Reagovat

Já nezávidím nic, u mě je tzv. "ó pér" obyčejná uklízečka, která dělá ze sebe blbku za pár šušňů. Laciná sluštička, nejlépe do pseudo humální rodiny africké přistěhovalce, to musí být opravdu velice kulturní zážitek :-)

16 Veronika . Veronika . | 29. září 2011 v 18:10 | Reagovat

Tak, dneska od půl třetí až do ted jsem přečetla tvé naprosto všechny články z anglie. prožila jsem tvuj půl/nebo 3/4 rok v anglii ve třech hodinách jako celovečerní film. děkuju ti moc za to, posbírala jsem nějaké zkušenosti a mám už představu. v létě 2012 se chystám do anglie také :)
Kdyby jsi byla tak hodna, přodala by jsis mě na skype stepankacokyna?

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama