Zase zpět ;-)

15. února 2011 v 22:30 | Milča |  Anglie
Ahoj, vím že jsem se dlouho neozvala a za to vám všem patří vééliká omluva.
Proč jsem tedy nepsala? No, to je docela zapeklitá otáza, ne že by nebylo co psát, to by bylo, ale nějak jsem ztratila chuť a motivaci. Vždycky když jsem si sedla k počítači a otevřela blog, tak najednou v hlavě totální prázdno a nebyla jsem schopná dát dohromady kloudnou větu, natož celý článek... Rozhodla jsem se tedy to nehrotit, blog není moje povinnost, ale měla bych to dělat protože mě to baví a tak jsem si dala na chvíli pauzu s tím, že až chuť do psaní zase bude, tak něco přidám. A hle, ono to fungovalo!
Teď mám do psaní zase vyloženě chuť a zase mě to baví, takže opět můžete čekat relativně pravidelné přidávání článků, tak doufám, že mě odměníte i nějakými komentáři, aby mi ta psací nálada zase neutekla .


Teď bych se pokusila vám tak trochu v kostce přiblížit, co se tady po tu dobu mého mlčení dělo...
Začala bych těmi méně příjemnými věcmi, takže prací...
Jsem tu zaseklá v takovém svém uklízecím stereotypu, ke kterému nemám moc co psát, nereda bych vás unudila k smrti, nebo vám zkazila veškeré optimistické představy, které o práci aupair máte (hlavně těm, kteří se odjet teprve chystají). Vězte tedy, že uklízím stále stejně intenzivně a jiné to tu už asi nebude. Barák stále není dokončený, i když už tu přebývá jenom malíř, se kterým jsem se docela zkamarádila. Ono taky co jiného, když se v baráku neustále potkáváme a tak.
Každopádne je to fajn chlapík a konečně mu už docela rozumím, s jeho přízvukem a výraznými nosovkami jsem měla ze začátku docela problémy, ale už jsem si zvyka a je to v pohodě

Docela stežejní udalostí byl odjezd Heleny do Dubaje (myslím, že jsem se o tom v nějakém článku zmiňovala, ale teď nemám náladu procházet staré čklánky), sice jen na pár dní, ale stejně.
Helen měla všechno perfektně naplánované, takže to bylo v pohodě. Byla domluvená s nějakou maminkou Frankiiný spolužačky, takže jsem holky akorát dovedla na "styčný bod", kde je ta maminka naložila do auta a dovezla do školy.
Vyzvedávání ze školy bylo trochu komplikovaňější, Helen mi zařídila taxíka, takže jsem pro ně co školy jezdila taxíkem. Po příjezdu ze školy (kde zůstávaly déle v něčem jako je naše družina a dělaly si tam úkoly), přišla Maddie (sedmnáctiletá sousedka, taktéž to domlouvala Helen) a pomáhala mi s holkama (respektive se je pokoušela zabavit), zatímco já vařila večeři.
Po večeři klasika koupání, chvilka televize a spát, takže pohoda.
Zní to sice docela jednoduše, ale Mick (malíř) zrovna dělal na schodech, takže všechno bylo mokré a nemohly jsme chodit do patra a zpět, jenom v nejnutnéjších případech, to všechno trochu komplikovalo a to, že Helen byla pryč mě rozhodně nezbavilo povinnosti pravidelných cleaningů, takže jsem toho po těch čtyřech dnech měla docela dost. Navíc v den Helenina příjezdu mi volal Nigel, že Helen sedí v letadle, ale bude to zpožděný, tak že budu muset pro holky do školy já, takže jsem si teda zavolala taxíka a všechno jsem v pohodě absolvovala a když jsem holky koupala, tak dorazila i Helen, takže jsme to všichni přežili ve zdraví :-)

Pokračovat budr teď tedy něčím příjemnějším a to je škola a kámošky.
Ve škole se mi moc líbí, i když naše studijní skupina je drobátko větší než by se mi líbilo, ale co, hlavně že je sranda, ne?
Sešli jsme se tam dost početná skupina čechů, je nás tam celkem 7 (doufám, že jsme to spočítala dobře, Nikčo, kdyžtak mě oprav, ju?). Holky (Bára, Kamča, Nikola a Adéla) jsou všechny moc fajn a jsem ráda že jsem je poznala, chodíme o víkencech tančit, k Báře posedět a něco popít, holky jezdí každou sobotu i do Basignstoke na nákupy (už jsem tam s nima jednou byla a je to tam super, tak tuhle sobotu jedu znova) a tak. Celkově si myslím, že jsme docela dobrá parta.
S Bárou (která je z holek jako jediná přímo z Altonu) chodíme plavat, a teď jsme začaly chodit i do školního fitka, tak držte palce ať nám to vydrží a trochu něco zhubneme (ne že by to teda Bára potřebovala, ale mě by to teda neuškodilo).
Díky holkám se tu už tolik nenudím a o víkendech nesedím doma, takže tady ten čas zase utíká o mnoho rychleji, nehledě na to, jak moc pozitivně to působí na dušičku.

No, to by bylo pro dnešek na rozjezd asi všechno, ale nebojte, mám v hlavě spoustu dalších článků, jen těď jsem už tak unavená, že na to skoro ani nevidím.
Zítra se rozhodně můžete těšit na článek o tom, jak jsem byla prvně v životě v Londýně a třeba přidám ještě něco dalšího :-)
Tak doboru...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Klárka Klárka | Web | 15. února 2011 v 23:18 | Reagovat

konečně:-d

2 janulka.bk janulka.bk | Web | 16. února 2011 v 19:10 | Reagovat

Super, že je od tebe zas slyšet...pravidelně jsem to tu kontrolovala a stále nic :-) , ale hlavně, že je vše ok. Kdyby ses chtěla kouknout, jak válčím já, koukni na můj web...píšu to sice dost zpětně, ale i tak...navíc, teď taky nebyla chuť psát, ale zas se do toho pustím. :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama