Velké překvapení, aneb ať žije ořezávátko

14. prosince 2010 v 0:04 | Milča |  Anglie
Dneska se mi povedlo vyvést holky z míry (v dobrém slova smyslu), takovou blbostí...
Holky jsou ke mě zatím trochu rezervované, především ta starší, Frankie.
řekla jsem si tedy, že je potřeba si k nim začít nějak budovat cestu, ale když si s nima kvůli mojí mizerné angličtině moc nepopovídám, tak to není zas tak jednoduchý úkol. Vymyslela jsem si teda takovou hovadinu, která by jim mohla udělat radsot a naštěstí pro mě jsem se nespletla a ono to fungovalo.


Holky moc rády kreslí, vybarvují a vlastně všechno co se s barvičkami dá dělat. Nejvíce času s nimi trávím u stolu nad papírem a s pastelkami (zatím nic jiného k dispozici nemají, ale až bude dokončená rekonstrukce domu a vybalené všechny věci, tak toho budou mít mnohem víc). Pro mě je to velmi pohodlné trávení společného času, protože mě to moc baví a holky taky. Jak jsou zaměstnané, tak se ani nepošťuchují, neperou ani nic jiného a chovají se k sobě většinou moc krásně, půjčují si pastelky, podávají si je navzájem přes stůl (vždy s nezbytnými slůvky prosím a děkuji) a často si navzájem i pochválí obrázky.

Při kreslení jsem si všimla, že ač mají pastelek opravdu hodně (2 velké sady a jednu střední), většina z nich je tak okreslená, že bez zásahu ořezávátka použít prostě nejde. Nevm, proč si to holky neořežou a místo těch hezkých výrazných barev, které jsou nejrychleji okreslené používají ty méně hezké a nevýrazné, nebo k sobě se nehodící barvy. Možná neví, kde mají ořezávátko, nebo jsou na to prostě líné, nebo jim to zatím vždycky někdo udělal a ony se o to nemusely starat,...fakt nevím a je mi to i celkem fuk.

Řekla jsem si tedy, že když budu mít chvíli volna, tak že jim všechny pastelky ořežu, ať zase mají s čím kreslit a nemusí se obezovat ve výběru barev.
Nakonec jsem dneska měla práce celkem hodně, ale stejně jsem si na ořezávání pastelek čas našla.

Nejprve jsem prohrabala košík, do kterého holky odkládají věci, které zrovna asi nepoužívají, páč je tam taková všehochuť různých lepidel, gum, špendlíků (samozřejmě v krabičce), sešívačky, různých mašlí a provázků a po dlouhé době slavila úspěch nalezením ořezávátka (jak jsem mohla ostatně i čekat, tak bylo až úplně na dně).
S vervou jsem se pustila do práce a měla radost z toho jak mi to pěkně jde od ruky a těšila jsem se, co na to řeknou holky.
Dobrý pocit se s rostoucím počtem ořezaných pastelek a stupňující se bolestí v zápěstí začal vytrácet, ale stejně jsem vytrvala a ořezávala dál. Když už jsem se do toho pustila, tak jsem to nechtěla nechat nedodělané.
Ke konci jsem už ruku téměř necítila, tedy až na to křeče vystřelující ze zápěstí a nepokrytě nadávala na to, jak mě taková kokotina vůbec mohla napadnout, ale i přes to jsem ožezávání zdárně dokončila.

Když holky přišly ze školy, tak jsem je poslala si kreslit s tím, že mají začít beze mě, ještě jsem totiž měla nějakou práci. Když jsem po chvíli přišla, tak se mi naskytl úžasný pohled.
Obě holky stály u stolu, pootvíraná všechna pouzdra s pastelkami a ve tvářích výraz čirého šoku a překvapení.
Vážně bych vám přála to vidět, jak tam stojí, pusy údivem otevřené a nevěřícně beroucí do rukou jednu pastelku po druhé a zblízka si prohlížející špičatý hrot a dotekem se ujišťujíc, že tam opravdu je.
Když se na mě stále ještě s ústy pootevřenými údivem obrýtily a ptaly se, kdo že to uděla, tak jsem se smíchem odpověděla, že já, kdo jiný přeci.

Pak jsme si dobu kreslily a hoky to s ořezanými pastelkami bavilo ještě mnohem víc než obvykle, ani se od toho pak nechtěly zvednout :-D
Měla jsem fakt děsnou radost z toho, že ta moje práce a bolesti v zápěstí k něčemu byly a holky mají fakt radost.
Navíc se mi tímhle gestem trochu podařilo nalomit ledy a Frankie se se mnou začíná trochu víc bavit, což mě těší snad ještě víc.

Holky se zdají být fakt super, tak doufám, že spolu budem co nejdřív dobře vycházet a stanou se z nás dobré kamarádky.

Měla jsem trochu špatné svědomí, že moc nepíšu a vy chudáci nemáte žádně novinky z mého života, tak jsem tedy sesmolila tenhle elaborát o takové prkotině, jako jsou ořezané pastelky, ale mě to zneska fakt zvedlo náladu :-)

pozn. Celkový počet ořezaných pastelek: 164
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 evyyk evyyk | 14. prosince 2010 v 1:27 | Reagovat

jééé, milej clanek, uplne jsem si tu predstavovala ty prekvapeny holky s otevrenou pusou a cejtila jsem tu jejich radost, az jsem se z toho sama zacla culit jak blbecek:D!
pekna pohadka na dobrou noc to byla lol

good night:)

2 Klárka Klárka | Web | 14. prosince 2010 v 12:47 | Reagovat

moc pěkné!!
A ořezávání pastelek nenávidííím, proto tě obdivuji..

Hodně úspěchůůůů...

Klárka

3 Milča Milča | Web | 14. prosince 2010 v 23:17 | Reagovat

No, mě ořezávání nevadí, ale jak je těch pastelek moc, tak jsem fakt chytala křeče do zápěstí. A nejhorší je, že to pravděpodobně budu muset dělat celkem pravidelně, páč holky ty pastelky používají každý den a ty frekventovaný barvy jsou hned jak kopýtka.

4 Anča Anča | E-mail | Web | 21. prosince 2010 v 23:16 | Reagovat

Tak to mě těší za Tebe :) Celkem 164 pastelek??? o_O A to máš ještě stále své ruce? :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama