Ať žijí zmatky...

26. prosince 2010 v 15:45 | Milča |  Anglie
Tyhle Vánoce se tedy rozhodně nezapíšou do seznamu mých nej. Jsou tu děsné zmatky, snaha o to aby všechno bylo perfektní jak na stránkách časopisu, ale atmosféra, která dělá Vánoce Vánocemi, ta tu není žádná.... A to mě mrzí asi nejvíc.


24. prosinec je tady normální den, jako každý jiný, takže jsem jako každý pátek uklízela koupelny a celkově cídila skoro celej barák, protože se všechno připravuje na příjezd Heleniny maminky. Všechno tedy muselo být obzvlášť pečlivě.
Odpoledne rodina na nekolik hodin zmizela na nějakou párty v kostele, takže sjem měla chvíli volno a nemusela jsem se o nic starat (teda kromě toho, že jsem v určitý čas měla dát do trouby šunku).
Ani po tom, co se kolem osmé vrátili jsem neměla moc práce, akorát jsem po večeři poklidila kuchyň a zapnula myčku, takže pohoda.
Po večeři začala Helen připravovat věci na vánoční oběd, teď zjistili, že jim chybí mléko a chleba, na bread sauce, tak přemýšleli, kde to o vánočním večeru sehnat, protože se to muselo dělat přes noc, nebo co. Nakonec pro to někam jeli autem, do nějaké večerky, nebo tak něčeho.
Potom, co hoky usnuly jsem ještě pomáhala Helen balit dárky pro holky a nadepisovala jsem pro ně i cedulky, aby to bylo jiným rukopisem, než holky znají. Všechno bylo pro Frankie, nebo Imy od Santy. Fakt toho vyla slušná hromada. Trochu lituju, že jsem nevzpoměla a nevyfotila stromek s tou obrovskou kaldou dárků, ale co, však vy to přežijete :-)

25. prosinec Christmas day
Helen mi řekla, že mě bude potřebovat až odpoledne, takže celý dopoledne mám volno. Dopoledne jsem tedy využila ke spánku a načerpání energie do dalších náročních dní. Jelikož mám tento víkend pracovní a netuším, kdy budu mít volno, tak je to fakt potřeba.
Kolem desáté jsem se vyhrabala z postele, vykoupala se, umyla si hlavu a tak podobně. Dolů jsem scházela tak kolem jedenácté. Holky měly radost z dárků a hned mi začaly ukazovat, co všechno jim Santa nadělil. Byly fakt nadšený a to je dobře. Musím teda přiznat, že kdybych já,coby dítě dostala tolik dárků, tak nevěřím vlastním očím...fakt toho měly opravdu hodně a dost hezký věci. Samý hračky, žádný oblečení, a ty hračky co tam byly, tak vím, že to co jsem viděla v televizi v nějaké reklamě, tak to tam bylo.
Helen s Nigelem plašili v kuchyni a vařili slavnostní oběd. Sledovat je u vaření jak 24., tak 25. prosince byl fakt zážitek. Helen do nedávna skoro vůbec nevařila, páč to dělala ta holka co tu byla předemnou, tak vaří jedině s kuchařkou v ruce a Nigel totéž. Takže zuřivě listovali v různých knihách, předčítali recepty a doslova se řídili krok za krokem podle knížek. Pak se občas porafali, když nevěděli co něco znamená, nebo jak to udělat. No bylo to docela komický.
Helen všechno hrotila, všechno muselo být prostě perfektní, opravdu jako na stránkách různých časopisů o dokonalém bydlení, kterými tak ráda listuje.

Nakonec jsme tedy měli klasickýho pečenýho krocana s nádivkou, k tomu pečený brambory, vařený červený zelí, růžučkovou kapustu, bread sauce, pak nějakou hnědou hmotu, co naprosto netuším co to bylo a z čeho se to skládalo, ale bylo to dobrý :-), potom petržel pečenou na medu, nebo tak nečem (to bylo fakt dobrý) a brusinky. Fakt toho bylo požehnaně a k pití bylo pravé šampaňské (růžový a fakt skvělý!!).
Po obědě jsem tedy skládala všechno do myčky a dost jsem toho ještě myla v ruce, protože myška není nafukovací. Všechno se muselo uklidit a uvést zpět do perfektního stavu, protože odpoledne měli přijít Helenini přátelé, tak muselo být všechno tip ťop.
Odpoledne jsem tedy měla trochu volna (mezi tím, co jsem všechno douklidila a než přišla návštěva). Potom, co přišli ti manželé (kteří tu měli spát a taky spali), jsem měla jediný úkol, udržet holky v playroomu a nenechat je běhat po domě a pokřikovat.
Udržet holky v místnosti se ukázalo jako nadlidský úkol. I když jsme malovaly a tak a všechno bylo v pohodě, tak jakmile dokončily nějaký obrázek, tak ho prostě musely jít ukázat rodičům. A když už byly v obýváku s dospělými, tak se jim zpátky do playroomu nechtělo.
V šest se mi je povedlo přilepit k televizi, kde dávali novej vánoční speciál Doctora Who (škoda jen, že holky pořád něco dělalay a já si ho neužila tak dobře, jak jsem se těšila, ale co, však já si to stáhnu a ještě párkrát se na to podívám :-)), potom jsme zase kreslily a dělaly lodičky.
Já složím papírovou loďku a holky ji pomalují, nakreslý okýnka, záchranný čluny a tak, to je bavilo docela dlouho, tak to bylo v pohodě.
V půl devátý jsem je uložila do postele a šla si sednout zpět do playroomu a kecala s rodiči a tak. Vím že Imy neusnula a šla zase dolů, ale to už jsem nechala na rodičích, ať se o to postarají...

Nejhorší bylo, že jsem byla fakt docela unavená,a le prostě jsem nemohla usnout. Když jsem mluvila s mámou, tak jsem si dala zelený čaj a to mě drželo dost dlouhou dobu vzhůru a celkem svěží.
Dokonce jsem pak ještě koukala na film a tak. Fakt spát jsem šla asi ve 2 ráno a už předem jsem se děsila vstávání.

Jak se říká, není nad sváteční pohodu. Ta mi tu letos fakt chybela, jenom ta honba za dokonalostí a perfektností a nějaká atmosféra? To je tady všem fuk.
Z domova mi nejvíc chyběl ten vánoční klid a pohoda a HOUBOVNÍK!! My totiž doma ke štědrovečerní večeři máme houbovou polívku, houbovník a až pak kapra se salátem. Toho kapra i salát bych oželela úplně v pohodě, ale ten houbovník...i teď mi skoro kape slina a to o něm jenom píšu....
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 ~Lady.Rainbow* ~Lady.Rainbow* | Web | 30. prosince 2010 v 16:50 | Reagovat

To je škoda,že tam není ta atmosféra...Ta je totiž na tom to nejlepší :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama