Rodiče...

2. listopadu 2010 v 17:40 | Milča |  O mně
Konečně je to tady, řekla jsem to rodičům.
Bohužel se stalo všechno, kvůli čemiü jsem se tak dlouho odhodlávala jim to říct....
Ani nevíte jak moc závidím lidem, kteří mají v rodině oporu, která se je snaží povzbudit v každém rozhodnutí, nebo rozehnat chmury po neúspěchu....to bych taky ráda měla, ale od mých rodičů se toho zřejmě nedočkám, i když mě to hodně mrzí.


To, že jsem si se školou vzala velké sousto, jsem zjistila už hned po nástupu do druhého ročníku a teď, po prní písemce z krizového předmětu je to jasné...tenhle ročník nedodělám. To mě jen utvrdilo v přesvědčení, že odjet pryč je ta nejlepší varianta, jakou mám.

Když jsem tedy doma řekla, že už není naděje na to, že tu zpropadenou školu dodělám, tak se stalo přesně to, co jsem čekala.
Máma zase začala povídat o tom, že jsem jenom líná se učit a že pořád jenom sedím u počítače (mimochodem hoodně materiálů máme v elektronické podobě), že ona taky nenáviděla na škole jeden předmět a vůbec tomu nerozuměla, ale naučila se naspaměť celý skripta a zkoušku dala, že se někdy učila i 16 hodin denně jen s přestávkami na jídlo a běhání, že v tom přeci musí být nějaký systém podle kterého se to dá naučit (je to matematička, takže systém nutností), a tak dále a tak dále... Tohle už jsem slyšela alespoň 1000x a už mi to fakt leze krkem!
Já VÍM že jsem blbá a neschopná, když nedokážu dodělat ani jedinou pitomou VŠ, nemusí mi to ještě omlacovat o hlavu, už takhle se cítím hrozně!
Myslí si snad, že mě je to úplně jedno? Řeknu vám novinku, NENÍ!! Taky mě to štve, že jsem to nedokázala, i když jako flegmatik nedávám svoje emoce moc naodiv okolí, neznamená to, že ŽÁDNÉ NEMÁM!! Jsem přece taky člověk...

Hned po tom, co mi omlátila o hlavu svoje životní zkušenosti a moji neschopnost začala noční můra s pořadovým číslem 2.....začala plánovat moji budoucnost.
Musím ve škole hned všechno ukončit (což už jsem dneska udělala) a že se pozeptá jestli není místo v nějaké fabrice, kam bych mohla nastoupit. Myslíte, že se mě třeba zeptala, co dělat chci?? NE! Začala nahlas přemýšlet nad tím, jestli by mě s mým vzděláním vzali v lakovně v Mladé Boleslavi, a že se musejí rozhodit sítě po fabrikách v okolí, abych k 1.12. někam nastoupila. 
Nenapadlo jí třeba to, že nechci zůstavát tady? I kdybych nechtěla jet za hranice, tak tady v tomhle prdelákově bych nezůstala! A to nejen proto, že tu není práce. Pravdpodobně bych si snažila najít něco v Praze a s tím i solidní podnájem.

Když jsem jí tedy po tom jejím monologu řekla, že bych ráda odjela spíš někam za hranice a pořádně se naučila angličtinu, tak se jen ušklíbla a vzdychla. Korunu jsem tomu nasadila v ten moment, kdy jsem řekla, že bych chtěla jet jako aupair...
Tím začala noční můra číslo 3....
Bylo mi na to řečeno, že na to se absolutně nehodím, že to nezvládnu, že s tím jaká jsem mě všude vyhodí a stejně mi to k ničemu nebude....
Do této doby jsem ještě doufala v jakés takés pochopení a aspoň trochu podpory, ale jak vidno, nedostane se mi ani jednoho.... už bych se s tím měla smířit....
Oponovala jsem tím, že v budoucnu se mi angličtina bude hodit a že to zvýší i moji uplatnitelnost na trhu práce, načež mi bylo řečeno, že anglicky dnes umí každý druhý, tak k čemu by mi to mělo být potom dobré... Stejně si myslím, že je lepší být v té skupině druhých, kteří jazyk umí, než v té skupině bez jazykových znalostí.
Možná se ptáte, co na to říkal můj táta. I tady se stalo to, co jsem očekávala.... Jakmile jsem o tom začala mluvit (už při začítku rozhovoru o tom, že mi to ve škle nejde) se zvednul a odešel...

Asi vám nemusím říkat jak moc mě to zdeptalo a jak mizerně se teď cítím...
K už tak hnusným pocitům osobního selhání a totální neschopnosti se přidaly ještě výčitky a obrovský strach....
Strach z toho, že máma má pravdu a že to fakt nezvládnu, že za měsíc budu doma a budu poslouchat další a další výčitky a věty typu "já ti to říkala, mělas mě poslechnout".
Hnusnáý je to, že nemám strach z toho, že mi to nepůjde a já se budu muset vrátit, ale z toho, co by pak následovalo doma....

Teď je mi dokonce tak "dobře", že jsem spotřebovala celé balení papírových kapesníků a stále přemáhám pláč i pocity marnosti. Dokonce jsem se pustila i do čokolády, kterou jsem měla schovanou a říkala si, že jí sním až v době nejvyšší nouze, protože potřebuju a chci hubnout, ale k čertu s dietou...
Mám hroznou touhu se co nejdřív sbalit a odjet co nejdál to jde a zpět se ohlédnout až za nějakou dobu.
Na náladě mi nepřidává ani to, že ještě stále nemám rodinu.... Vždycky si vyměním s potenciální rodinou 2-3 maily a pak už se neozvou...nevím, co dělám špatně, ale budu to zkoušet dál a dál a jednou to prostě vyjít musí!
Nechci se tu zahrabat, najít si místečko ve fabrice, manžela, pořídit si děti a zatrpknout. Mít celý život v hlavě sny o cestování a poznávání, ale v realitě trčet na maloměstě s pomlouvačnými sousedy...děkuju pěkně, ale o takovou budoucnost nestojím. I kdyby mi to nemělo vyjít, chci žít s pocitem, že jsem to zkusila, že jsem udělala pro splnění svých snů maximum a třeba to někdy v budoucnu zkusit znovu a jinak.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Jana Jana | Web | 2. listopadu 2010 v 17:50 | Reagovat

Moc mě mrzí, že nemáš oporu v rodičích! Ale máš ji alespoň ve mě určitě :-) Ona ta Anglie vyjde to se neboj. A nebo nechceš zkusit znova SA a tu Ameriku? I když to by bylo na delší lokte... já vim, že to vyjde! I já si dlouho vybírala, a když sem si nevybírala já, tak si vybírali rodiče. Ale přece jen mam rodinu a za chvíli odjíždim :-)
Nevim proč chceš hubnout. Samozřejmě můžeš, pokud se budeš cítit líp. Ale stačí se kouknout na youtube na videa aupair (to já teď sleduju) a každá němka by se sebou měla začít něco dělat! Škoda, že tam jsou natočený jak žerou hranolky a k tomu hamburger :-( No ať jim chutná. Já třeba hamburger nejim... prostě mi nechutná. Ale mam ráda hranolky a nebo pizzu - ale v množství tak akorát. Čokoládu taky nejim, ale čokoláda udělá spíš beďary než špíčky :-) Mě konkrétně dělají beďary moje milovaný brambůrky :-)

2 Jana Jana | Web | 2. listopadu 2010 v 17:51 | Reagovat

Pokud si budeš chtít popovídat, tak můžem na icq, skype a nebo na fb. Ooo bože, já sem tak moderní :-D

3 Milča Milča | Web | 2. listopadu 2010 v 17:57 | Reagovat

[2]: Ahoj Jani, moc děkuju za podporu. Jsem moc ráda, že jsem si založila blog a že jsem touhle cestou našla jak tebe, tak Klárku.
Právě teď jsem ve stádiu, že bych vzala snad i rodinu, kde bych se musela starat o půl školky, ale snad se v blízké době něco najde...
Tu Ameriku budu vyřizovat až z té Anglie, přeci jen to trvá cca 3 měsíce a já bych ráda byla do měsíce pryč.
Teď je pro mě realizovatelné odjet do tří až čtyř dnů od doby co najdu rodinu...

4 Klárka Klárka | E-mail | Web | 2. listopadu 2010 v 19:12 | Reagovat

Ahoj, JEĎ!!! Máš naší podporu!!! Vím, že je to hrozně těžké, taky jsem se bála, že se vrátím po měsíci a zklamu sebe a své okolí, ale ona je realita jiná...
Mám se ti tu zeptat v okolí, zda někdo nepotřebuje au-pair? Nebo zkus stránku www.mothercare.com. Tam je rodin hodně. Jako město, kam bys chtěla můžeš uvést Newbury, což je kousek ode mne...
Nevím, jak víc ti pomoci...
Hlavně to nevzdávej!!! Ve fabrice tě štěstí nečeká...
Máš ve všem pravdu, tak se nevzdávej svého snu!!!
Můžeš mi napsat na můj mail, a můžeme to probrat!!

P.S. Na jednu stranu, co se týká VŠ, já mám jen gympl, budu se muset vrátit a začít znovu studovat... Sice školu mám vybranou, ale možná bych tu chtěla zůstat delší dobu, jenže nemůžu studovat do třiceti, že? Nebo můžu, ale komu by se chtělo... Když už ji máš začatou, nechceš ji přerušit a po roce se vrátit? "Plná síly", o krok dopředu s novými předsevzetími... ??? Co myslíš???

5 Klárka Klárka | E-mail | Web | 2. listopadu 2010 v 19:18 | Reagovat

:-) Jo a ještě mě napadlo. Vím, že se ti možná už nechce "přebíhat" k další agentuře, ale zkus BRITJOB. Předem nic neplatíš, rodiny si vybíráš sama. Do čtyř dnů od najití agentury jsem měla rodiny na výběr...
Najdeš je na www.britjob.com . Vše jde přes internet, po mailech a po telefonu a můžu ti ji jen vřele doporučit!!!
Za vyzkoušení nic nedáš, stejně jsi nespokojená u Coolagentu...

6 ScreamJay ScreamJay | 2. listopadu 2010 v 19:41 | Reagovat

V podstatě člověka jsou tři nejpodstatnější dílce, takový to skutečný lidský bohatství - vlastní osobitost, čistý cit a pak už jen sny a přání. A když si necháme vzít jen jeden jedinej z těchhle dílků, postupem času odejdou i ty ostatní. Kouzlo živote je částečně i v tom, že všechno, co za něco opravdu stojí, si musíme vybojovat. A jak víš, i přes nepřízeň okolí se dá postupem času pomalu dostát všem svým cílům i jistýmu docenění ;-) A to já musim vědět, vždyť jsem spoustu lidí přesvědčil, že i debilita může být předností :-x (tenhle smajlík je prostě fajný)...

7 Klárka Klárka | E-mail | Web | 2. listopadu 2010 v 20:21 | Reagovat

[6]:  wau, to je moc pěkné... Tak tebe bych chtěla někdy potkat, abys mi vysvětlil, že třeba nestojím za starou belu:-):-)

8 Milča Milča | Web | 2. listopadu 2010 v 21:57 | Reagovat

[4]: Díky za povzbuzení, moc mi to pomohlo. Koukala jsem na tu stránku, ale zdá se mi to jako obchod se zbožím pro děti a věci okolo aupair jsem nenašla, ale klidně je možné, že blbě hledám. Nemohla bys mě trocchu navést, kde mám hledat?

[5]: U Coolagenta se předem taky nic neplatí, což je pro mě jedině dobře. Na ten britjob určitě mrknu a kdyby ses poptala po okolí, tak by to bylo taky fajn. Byla bych ti moc vděčná :-)

9 Klárka Klárka | E-mail | Web | 2. listopadu 2010 v 23:43 | Reagovat

[8]: ooo, pardon... moc se omlouvám... Je to childcare.com :-D  :-D  :-D  to se mi zase jednou něco povedlo:-)

Co se týká BritJob, byla jsem opravdu s nimi moc spokojená. Jednají rychle, bez žádných kolem a kolem... Vyplníš, pošleš, zavolají, upřesní, upřesníš, pošlou seznam rodin, které by ti eventuelně mohly vyhovovat, vybereš, rozhovor s rodinou, potvrdíš, jedeš...
Zkusím se zítra zeptat mé host-mum, jestli o někom neví...

ještě jednou se omlouvám za tu špatnou adresu...

Dobrou noc,

Klárka

10 Lů | Web | 3. listopadu 2010 v 1:17 | Reagovat

Je opravdu škoda, že nemáš podporu ve své vlastní rodině. Ale určitě se svého snu nevzdávej. Uvidíš, že to dokážeš a ještě všechny překvapíš. Věřím, že když se ti podaří do Anglie dostat, rodiče obrátí a budou tě obdivovat. Kromě toho si tě taky budou víc vážit, protože už tě tolik neuvidí.
Já jsem si svoji první rodinu v Anglii našla přes aupairworld.net
Rodiny a aupair tam mají své profily, zadáš si různé požadavky, jako kde chceš být, jak staré děti atd. Pro usnadnění ti tam pak vyjedou rodiny, který se k tvému profilu hodí a ty je můžeš kontaktovat. Stejně tak tě může kontaktovat rodina, že má o tebe zájem. Pro aupair je to zdarma.

Držím palce ;-)

11 ScreamJay ScreamJay | 3. listopadu 2010 v 2:49 | Reagovat

[7]:Obávám se slečno, že to máte pravopisně špatně, anýbrž se to píše bella a to je po italsku skvělý :-) Tudíž nic starého nepřipadá v úvahu.

12 Michaela Michaela | Web | 3. listopadu 2010 v 20:15 | Reagovat

To je mi líto :-( Já taky chci odjet (sice jsem zatím ve třetáku na sš, ale plánuju samozřejmě až po maturitě, né li vš, ale uvidím) a naši byli taky proti, ale postupem času, za ten rok co o tom mluvím, už si asi nějak zvykli. Dokonce přistoupili i na řešení, že bych odjela hned po maturitě, tím si zlepšila jazyk, pak si udělala nějakej toefl nebo jinej test a měla bych tím pádem větší šanci na mojí vysněnou VŠ kde je velký důraz na AJ.
Jinak přístup nadrtit se něco zpaměti není dobrý. Nám pořád učitelé říkají, že když se to naučíme a spustíme a pak nás někdo přeruší, přetrhne nám tu pomyslnou nitku a už nenavážeme, takže je lepší to pochopit, sice mít třeba dostatečnou, ale alespoň si z toho něco odnést. Je mi líto, že nemáš v rodičích podporu, musí to být těžký. Kor když ti takhle plánuje život .. mě taky občas dokážou vytočit do vrtule. Máti větou "nikam nepojedeš, zůstaneš tu, jsi maminčina. Ještě tě tam někde unesou a zabijou, vidíš v televizi pořád, jaký to v americe je a jak na ní útočí teroristi.." .. a tátova věta je snad ještě horší. "Jo jasně, jen si jeď, oni tam na tebe všude čekají s otevřenou náručí abys jim hlídala rozmazlený fakany a ještě ti za to platili.."

13 Danus Danus | 3. listopadu 2010 v 22:24 | Reagovat

Ahojky, prave jsem narazila na tvuj blog, moc pekne udelany ;-) a poctive jdu cist az budu mit chvilku casu. Jsem uz pres pul roku v te dobre,stare,zaprsene Anglii(podruhe,poprve to nevyslo,ale to je na dlouhe povidani) a chystam se tez do USA, UK je prestupni zastavka 8-)Moc me mrzi ze nemas podporu ve sve rodine,me rodina nastesti podporuje,ale kdyby ne,nevim kde bych byla dneska,nejspis bych skoncila nekde VS a chodila na brigady do mekace:-D (nerikam ze studenstky zivot neni fajn,ale..).A jeste kdyz ti mamka planuje zivot,si nedovedu predstavit,musi to byt opravdu tezke a moc drzim palce,aby je to brzy preslo a oni nakonec sshledaji,ze je to velky prinos do zivota. ;-)

14 Barunka Barunka | E-mail | 13. listopadu 2010 v 19:04 | Reagovat

Tak jak si tady procitam tvuj blog, tak koukam, ze mas hodne podobny nazory na zivot jako ja =D Ja jsem letos taky nechala vejsku a odjela do UK. Tak snad ti to taky vyjde ;)

15 vendy vendy | 24. listopadu 2010 v 0:29 | Reagovat

Ahoj strašně mě mrzí, že nemáš doma podporu. Jak už Klárka psala zkus childcare nebo greataupair.com - tam ani neplatíš, i když na to btebe budou zkoušet, poak ti napíšou že první 3 měsíce máš zdarma.Tak jsem získala svoji druhou rodinu. Najdi si něco v Londýně, tě tafy provedu ;) držím ti :)

16 Lenulle Lenulle | 24. ledna 2011 v 17:47 | Reagovat

ahojky :) já vím už je to starší článek, ale naprosto tě chápu :) bude mi za měsíc 17 a už několik let otravuju rodiče tím jak moc miluju USA a Kanadu no atd. :) samozřejmě stejně jako tvý rodiče tak i mojí :( nedůvěra, nepodrží, vyčítají a jenom mi řeknou že je to naprostá blbost a takovy a makovi :-(  nic co mi mě aspoň trochu potěšilo..a pak nastává strach že mají pravdu a že jsem uplně zbytečná a na nic nemám..prostě kolaps! ...rozepisovala bych se dál, ale nechci tě tím zatěžovat :) právě jsem na tvůj blog přišla, tak si ještě musím všechno pročíst jak si dopadla atk. :) ...mě zatím zbývá jen doufat že udělám maturu a budu moci vypadnout dělat au-pair k příbuzným kámušům do USA a třeba tam i zůstat na dýl..uvidíme..ale teda opora? ani nvm co to znamená :(

17 Shara Shara | Web | 29. listopadu 2011 v 14:00 | Reagovat

Ježiši marja!!!! Zastřelit takový rodiče, fakt že jo!!! Mě se vaří krev jen to čtu...
Doma mám to samý. Ted jsem na střední, ve druháku a mám obor cestovní ruch. HNED po maturitě vypadnu někam za hranice, hodně, hodně daleko... Máma se mě snad nikdy ani nezeptala, na to, co chi doopravdy dělat. Jen mi každý den dává kázání, to tom, jak musím na Vš, že lidi bez vejšky jsou "nuly." ha ha ha.... je jedině dobře, že si jdeš za svými sny! Držím Ti palce!!! ;)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama